• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » železnice » cestování » za úzkokolejkami maďarska

Na červenec roku 2004 jsme si naplánovali s kamarádem projetí některých maďarských úzkokolejek.

Vyjíždím z Pardubic EC 173. Souprava DB je celkem plná. Vystupuji v Brně a čekám na kamaráda, se kterým jedu. Ve zdejší směnárně naproti ČD centru jsem sehnal forinty, což není v Česku častým úkazem. Odjíždíme „Slovenskou Strelou“ v celkem plném bistrovoze ZSSK. Na to, že se jedná o EC vlak, jsou ceny velice příznivé. Dokonce nižší, než na vnitrostátních spojích ČD.

Z Bratislavy jedeme „Poľanou“. Vzhledem k tomu, že vystupujeme již v Lenartovcích, tak si nekupujeme lůžko, ale jedeme na sedačkách. Zde čekáme na vlak do Bánréve, ve kterém kromě nás a vlakového personálu nikdo nejede. Vlak je tvořen sólo motorovým vozem ř. 810 ZSSK (nerekonstruovaným). V Bánréve probíhá velmi rychlé a hladké odbavení maďarským „pasovákem“. Čekáme na osobní vlak do Miskolce. Souprava je tvořena obligátními zašlými vozy Bhv. V Miskolci přestupujeme na tramvaj, kterou jedeme na druhý konec města, kde začíná úzkorozchodka do Garadny. Trať vede na maďarské poměry pěknou krajinou v pohoří Bükk. Na konečné zjišťujeme zda by nešlo dojít pěšky lesem na konečnou szilvásváradské úzkokolejky. Dozvídáme se, že je to daleko a tak se rozhodujeme pro návrat do Miskolce. Po posezení ve zdejší hospůdce jdeme pěšky podél trati a v blízkosti zastávky Középgaradna si na vařiči připravujeme oběd. Z této zastávky odjíždíme do Miskolce. Po přesunu MHD na hlavní nádraží odjíždíme rychlíkem do Füzesabony. Zde přestupujeme na osobák do Egeru. Zde po delším čekání odjíždíme večerním vlakem do zastávky Szilvásvárad-Szalajkavölgy, kde se nachází zmíněná úzkokolejka. Hledáme vhodné místo pro nocleh. Rozhodujeme se pro les za tratí. Bouřka, která v noci přišla nás donutila přemístit se na zastávku. Spíme ve staniční budově, která je ale ze dvou stran otevřená, takže sem profukuje.

Ráno odjíždíme prvním vlakem do Szilvásváradu a poté tou samou soupravou do Egeru. Vystupujeme na zastávce Egervár. Zde si zvenku prohlížíme zdejší zámek a opevnění za ním. Snídáme mezi hradbami. Poté odjíždíme do sousední stanice – Eger-Felnémet. Přesouváme se na autobusovou zastávku. Autobusem jedeme do Felsötárkány, kde je začátek úzkorozchodky do Stimecz-házu. Zdejší krajina se podobá té, kterou vede předchozí úzkokolejka. Po návratu do Felsötárkány a přesunu autobusem do Egeru-Felnémetu odjíždíme vlakem do stanice Eger. Přestupujeme na rychlík do Budapešti. Večer přijíždíme na budapešťské nádraží Keleti.

V jednu hodinu v noci odjíždíme nočním rychlíkem do Pécse. Z Budapešti se v noci rozjížděly poštovní rychlíky do Pécse, Szombathely, Miskolce a Nyíregyházy, ve kterých se nechalo přenocovat. V JŘ 2003/2004, ve kterém se tato výprava konala, byly silně zredukovány, takže jezdí pouze v noci z neděle na pondělí. V Pécsi přestupujeme na osobní vlak do Szigetváru. Tam si zvenčí prohlížíme zdejší pevnost a odjíždíme autobusem do Almamelléku. Zde na konci vesnice se nachází nenápadné nádražíčko (autobus zajíždí až sem), které spíš vypadá jako obytný dům a kolejiště jako dvůr. Zde začíná úzkokolejka do Sasrétu. I tuto si projíždíme. Po návratu se koupeme v blízkém rybníce. Nocujeme ve voze úzkorozchodky. Díky podélným lavicím se výborně hodí na spaní. Nikdo nás ani nevyhání.

Ráno v pět hodin jedeme autobusem do Szigetváru. Přestupujeme na rychlík do Szombathely. Odtamtud odjíždíme vlakem EURegio směr Sopron. Tuto trať nedávno od MÁV převzala společnost GySEV, která ji zelektrizovala a částečně zmodernizovala. Souprava je složena ze dvou velkoprostorových vozů zakoupených od DB (obdoba našich „byméček“). Vystupujeme v Nagycenku. Následuje pěší přesun přes vesnici k zámku Kastély, který si zvenčí prohlížíme. V blízkosti se nachází nádraží úzkokolejky do Fertöboze. V areálu této stanice je vystavena řada parních lokomotiv. I současný provoz je parní. Trať je v provozu o víkendech v létě. Tuto skutečnost jsme v jízdním řádu přehlédli. Byl sice červenec, ale úterý. Takže nám nezbylo nic jiného, než si trať projít pěšky. Je dlouhá cca 5 kilometrů. Tato původně cukrovarská dráha byla v 70. letech 20. století prodloužena o úvraťový úsek a byl zde zaveden turistický provoz. Trať je v provozu společnosti GySEV. Mezi kuriozity patří mechanická návěstidla a ručně ovládané závory na odbočce úvraťového úseku. Přicházíme do stanice Fertöboz, která leží na hlavní trati Györ – Sopron. Zde zjišťujeme, že jsme v jízdním řádu přehlédli poznámku, že rychlík do Györu zde staví pouze ve dnech provozu úzkokolejky. Takže se smiřujeme s tím, že zde budeme čekat o hodinu déle, do doby, než přijede osobní vlak. Nakonec zde uvedený rychlík zastavil, zřejmě z dopravních důvodů. Tímto rychlíkem se přesouváme do Csorny, kde po hodinovém čekání přestupujeme do motorového vlaku do Hegyeshalomu. Tam zjišťujeme, že osobní vlak do Bratislavy přes Rajku není uveden na informační tabuli. Byl zde uveden pouze vlak do Bratislavy přes Bruck a.d. Leitha, tvořený rakouskou elektrickou jednotkou známou mj. z vídeňského S-Bahnu. Kolik lidí asi pojede do Bratislavy přes Rakousko za drahý mezinárodní tarif? Nakonec se náš vlak na tabuli objevil a po chvíli přijíždí poloprázdná rychlíková souprava ZSSK. Po překročení hranice následuje vyhlídková jízda po Bratislavě a poté vlak zastavuje na hlavnej stanici. Přestupujeme do rychlíku Amicus, kterým jedeme do Brna a zde akci ukončujeme.