naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 27. 3. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2020
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » tratě » po zrušené dráze z jirkova do litvínova

Po zrušené dráze z Jirkova do Litvínova

text a foto: Petr Kapoun
vloženo: 10. 4. 2008

Jak známo, severní Čechy jsou protkané množstvím železničních tratí a vleček. Kvůli rozsáhlé důlní činnosti již mnoho tratí nevede ve své historické trase – byly zde vystavěny četné přeložky. Jedna z tratí se však své přeložky nedočkala, na výlet s cílem prozkoumat trasu dnes již zrušené dráhy z Jirkova do Litvínova jsme se vydali jedné březnové soboty. Jako východiště jsme zvolili stanici Jirkov, neboť sem v současnosti jezdí i přímý rychlík z Prahy. Snažili jsme se zdokumentovat vše podstatné ze zbytků zrušené dráhy, není toho už mnoho, co se zachovalo.

Na první fotografii je pohled do jirkovské stanice s motorovým vozem 854.030, v pozadí pokračování trati do Litvínova.
Před několika lety byla v souvislosti s obnovením osobní dopravy na zbytku trati z Chomutova do Jirkova opravena staniční budova. Je stejného vzoru jako v dalších stanicích na této dráze. Později bylo zredukováno kolejiště stanice Jirkov – v současnosti má jedinou dopravní kolej, zřízenou z neobvykle robustního svršku.
Za stanicí se klesající těleso dráhy stáčí vpravo, nejprve je přerušené garážemi, které obejdeme. Velmi záhy pak poblíž městské zástavby těleso končí. Na fotografii vlevo dole je vidět patka po vjezdovém návěstidle. Betonové koryto přivaděče Ohře-Bílina mezi Jirkovem a Vysokou Pecí. O kousek dále pokračuje jako zatrubněná řeka Bílina v útrobách gigantického Ervěnického koridoru.

Vzhledem ke skutečnosti, že dále trať vedla do míst, kde se z důvodu terénních úprav, souvisejících s těžbou uhlí, toho z ní asi pramálo zachovalo, zatím pro další putování volíme silnici a turistické značky. Nejprve vyhledáme východiště žluté turistické značky poblíž konečné trolejbusu v centru Jirkova a po značce, souběžně se zelenou, vystoupáme nad město na křížení s modrou značkou. Po ní dojdeme do obce Vysoká Pec, ležící již na kraji Velkolomu Československé armády. Trasa vede podél uměle vytvořeného betonového koryta řeky Bíliny.

Ve Vysoké Peci nacházíme východiště jiné žluté turistické značky. Nyní je možné pokračovat po ní až k zámku Jezeří oklikou přes kopce, my jsme z časových důvodů cestu částečně zkrátili. Vydáváme se po cestách, vedoucích poblíž velkolomu, až se zhruba po dvou kilometrech napojíme opět na žlutou značku, přicházející zleva z kopců. Její trasa dále pokračuje po okraji důlního území. Zájemci si mohou udělat krátkou odbočku k malebné a praticky neznámé přehradě Jezeří.

Místy cedule zakazují vstup už poměrně daleko od hrany lomu...
...a jinde nejsou k nalezení žádné. Zhruba na úpatí odtěženého kopce vedla sledovaná trať.
Výhled přes Velkolom až k Českému Středohoří. Žlutá značka končí u zámku Jezeří, který je nyní postupně renovován.
Nyní jsme odkázáni na svůj orientační smysl a trochu štěstí, je totiž třeba sejít dolů po svahu pod zámek a na okraji velkolomu najít znovu těleso dráhy, kvůli které jsme se sem především vypravili. Nejprve zde najdeme zbytky bývalé důlní dráhy, vedoucí po samém okraji dolového pole. Když se podél těchto zbytků vydáme, zanedlouho narazíme na potok. Těleso, zde již skoro neznatelné, se stáčelo do dolu. Vydáváme se podél této vodoteče a za chvíli nalézáme těleso naší zrušené litvínovské dráhy. Odtud je již zachované v celé délce.
Vydáme se po něm, je dobře schůdné, najdeme tu kilometrovníky, dřevěné pražce a kamenné a betonové propustky.
Zanedlouho dorazíme k obci Černice, na jejím okraji využívá těleso majitel nedalekého domku jako smetiště. Po bývalé zastávce se nedochovalo vůbec nic, jen domek vpravo u zrušeného přejezdu, snad někdejší strážní, nápadně připomíná drážní architekturu. Patrné jsou i zbytky opěr malého mostku. Dále jdeme po tělese v poli až přijdeme k patce po bývalém vjezdovém návěstidle. Nacházíme se před stanicí Horní Jiřetín.
Před bývalým zhlavím obejdeme po silnici chybějící železniční mostní konstrukci. Pod asfaltem na přejezdu jsou dosud pohřbené kolejnice. Odměnou za dosavadní putování nám je staniční budova, zachovaná v původním stavu. V prostoru kolejiště roste bohatý březový háj.
V současnosti má budova nové poslání. Vývěsní štíty a zahrádka v pozadí jasně ukazují k čemu objekt slouží...
Dojdeme na litvínovské zhlaví, kde stojí dřevěný domek bývalého stanoviště výhybkáře. Nyní musíme na chvíli těleso opustit a sejít na cestu, chybí tu ocelové konstrukce přemostění místní komunikace.
Čeká nás dalších téměř pět kilometrů chůze po drážním tělese, vedoucím většinou na náspu. Zpočátku je schůdné velmi dobře, dochovaly se četné dřevěné pražce, kilometrovníky, nacházíme i bývalý pískáček. Poté, co těleso opouští pěšina, stává se chůze po něm stále náročnější, na oplátku za obtížnou cestu nacházíme největší zachovaný kamenný mostek poblíž Janova, místní části Litvínova.
Těleso je dále natolik zarostlé, že jej místy obcházíme po souběžné polní cestě vpravo, takto míjíme zanedbané pozemky na okraji města, vyhořelé garáže a také další mostní objekty. Po necelém kilometru, kde je těleso asi nejvíce zarostlé, nás čeká vysvobození. Trať je dále zachovaná i se svrškem, přicházíme totiž na vlečku kovošrotu, která je i dnes občas obsluhovaná. Na snímku je vidět vlečková kolej, přicházející zleva, zatímco vpravo přichází těleso dráhy z Jirkova.
Poslední zhruba dva kilometry cesty absolvujeme tedy pohodlně po koleji, mineme patku po demontované předvěsti a na konci širokého vyššího náspu nás uvítá vjezdové návěstidlo stanice Litvínov.

Na závěr je třeba případným zájemcům o návštěvu doporučit, aby cestu podnikli raději v období vegetačního klidu a vybavili se aktuální mapou. Je dobré si na cestu vyhradit alespoň šest hodin času.



související články

Po stopách tratě 8c 10. 1. 2008
Dráha zvaná „Kozí“ 2. 11. 2007

související diskuse

Zrušené tratě