naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 3.3.2019
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2019
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » tratě » osmdesát let elektrického provozu v praze – co zbylo z původních pevných zařízení?

Osmdesát let elektrického provozu v Praze – co zbylo z původních pevných zařízení?

text a foto: Martin Boháč
vloženo: 3. 4. 2009

V dubnu a květnu loňského roku uplynulo celkem bez povšimnutí již osmdesát let od postupného zahájení elektrického provozu na tzv. pražských spojkách. Tyto spojky zahrnovaly v té době jednokolejnou trať z Wilsonova nádraží do Nuslí (dnešní Praha-Vršovice), z Wilsonova nádraží na Smíchov, z Wilsonova nádraží do Vysočan, z Wilsonova nádraží do tehdejší Libně horního nádraží přes Hrabovku (trať Hrabovka – Libeň horní nádraží byla v té době jediná dvoukolejka tohoto elektrizovaného systému) a spojky Vyšehrad – Nusle a Vítkov – Libeň horní nádraží. Elektrizace pražského uzlu od té doby samozřejmě nestagnovala, a rozšířila se až do dnešní podoby.

Tato historie je poměrně známá, a byla popsána v řadě článků a literatury, i když i zde samozřejmě existuje několik bílých míst. Tím nejzásadnějším je zřejmě elektrizace seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice a tratě do Malešic, která v literatuře osciluje od roku 1941 až k roku 1952 a pak také elektrizace Společného nádraží na Smíchově, která byla zřejmě provedena v roce 1930. Zkoumání těchto otázek by ovšem výrazně přesáhlo možnosti tohoto článku, ale snad se nám jednou podaří se k němu vrátit.

Za těch osmdesát let se samozřejmě mnohé změnilo a mnohé zmizelo; přesto i v dnešní době, a to i po rozsáhlých změnách podoby vnitřní části pražského železničního uzlu, ke kterým došlo v souvislosti s výstavbou tzv. Nového spojení, lze narazit na některé artefakty, pamatující jarní dny roku 1928, kdy k zahájení elektrického provozu v Praze došlo. Kromě tehdejší měnírny Křenovka, jejíž budova se nedávno dočkala nového využití (viz stránku na webu stavby), se jedná se o další tři místa, kde lze pozůstatky trakčních stožárů z té doby stále ještě nalézt. Jsou to Hrabovka, stanice Praha-Smíchov a Albertov. Někde se jedná již jen o nefunkční torza, ale na některých místech stožáry stále slouží svému účelu. V souvislosti se stavbou Nového spojení a zrušením jednokolejné vítkovské tratě minulý rok vzaly za své i funkční stožáry na severním zhlaví hlavního nádraží. Na ostatních místech by měly ještě nějaký čas vydržet. Ještě podotkněme, že u funkční stožárů se jedná pouze o původní samotné stožáry, veškeré výložníky, armatury a pravděpodobně i příčná lana jsou již novější.

Nýtované stožáry lze nalézt i na jižním zhlaví hlavního nádraží, zejména u vjezdu do prostředního z Vinohradských tunelů, ale tyto pocházejí až z období 2. světové války, kdy byl tento tunel uveden do provozu a zhlaví prošlo výraznými změnami. Toto se týká i stožárů, stojících dodnes u vršovického portálu téhož tunelu.

Přesná datace nýtovaných stožárů na objízdné trati okolo někdejší směrové skupiny někdejšího seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice je dnes – jak již bylo uvedeno výše – prakticky nemožná.

Současná podoba dvoukolejné trati Vršovice vjezdové nádraží – Vršovice odjezdové nádraží.

Pojďme se nyní podívat na pamětníky onoho slavného roku 1928, kdy byl slovy známé písně Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře na pražská nádraží „zaveden elektrický proud“:

Na Albertově, resp. v okolí stanice Praha-Vyšehrad, lze nalézt dva spodní díly stožárů, ukotvených ve zdech viaduktu, resp. opěrné zdi. Jeden se nachází u podchodu mezi ulicemi Na Slupi a Vnislavovou. Druhý je k vidění na viaduktu ve Svobodově ulici nedaleko nadjezdu nad Vyšehradskou ulicí.

Část někdejšího stožáru v ulici Na Slupi.

Ve stanici Praha-Smíchov je dodnes v provozu několik stožárů na spojovací koleji mezi společným nádraží a někdejším nádražím Západní dráhy. Ty zřejmě ještě několik let služby čeká, a jejich konec zřejmě přijde až s kompletní přestavbou této stanice po roce 2010.

Původní stožáry u spojovací koleje na Smíchově.
Pravděpodobně poslední nýtovaný stožár v části „nádraží Západní dráhy“ na Smíchově.

Nejrozsáhlejší soubor původních stožárů, stále sloužících svému účelu, lze nalézt na Hrabovce. Mezi lety 2005 a 2007 sice už zmizela většina původních stožárů z dvoukolejné tratě do Prahy-Libně (viz článek Trať Hrabovka – Libeň horní nádraží v roce 2005), nicméně v této samotné části Masarykova nádraží lze stožáry z roku 1928 nalézt i dnes. Jedná se jednak o příhradové stožáry, nesoucí původně lanové převěsy přes staniční koleje a dnes nové brány, a pak také o několik „traťových“ trubkových stožárů ve směru k Libni. Tyto stožáry byly zachovány právě v úseku mezi Hrabovkou a novou odbočkou Sluncová, ve kterém proběhla na rozdíl od navazujících tratí pouze obnova železničního svršku (v roce 2008). Je tak velmi pravděpodobné, že budou sloužit provozu ještě mnoho let, třeba se dočkají i 100 let ve službě...

Trubkové stožáry v prostoru Hrabovky a zaústění trati od Prahy-Libně.
Příhradové stožáry tamtéž.
Detail nového obetonování patky původního příhradového stožáru.