naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 20. 3. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2021
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » městská doprava » metro » berlínský u-bahn

Berlínský U-bahn

text a neoznačené foto: Martin Boháč
vloženo: 15. 10. 2004
upraveno: 12. 11. 2004

Možná trochu ve stínu S-bahnu stojí v Berlíně metro neboli U-bahn. Berlínský U-bahn se dodnes dělí na dva provozně oddělené systémy, takzvané „malé“ a „velké“ metro, které mají společný pouze rozchod 1435 mm, ale využívají různý průjezdný profil. „Malé“ metro je dnes tvořeno linkami U1, U15, U2 a U4, a „velké“ linkami U5, U6, U7, U8 a U9. Vozy „malého“ metra mají maximální šířku skříně 2,30m a výšku 3,10m, naproti tomu vozy „velkého“ metra jsou široké 2,65m a vysoké 3,40m. Samotný název a logo U-bahn se objevilo až 1. března 1930, kdy jej berlínský dopravní podnik zavádí jako reakci na název S-bahn, zavedený DR koncem dvacátých let. Logo S-bahn zavedly DR až o půl roku později, 1. prosince 1930.

Počátky existence „malého“ metra je nutno hledat již v devadesátých letech devatenáctého století, kdy Werner von Siemens přišel s prvním projektem takzvané Hochbahn, neboli dráhy vedené nad uliční úrovní. Po schválení projektu byly práce zahájeny montáží viaduktu v Gitschiner Strasse (Jičínská ulice) ve čtvrti Kreuzberg 1. září 1896. Při trasování trati do tehdy samostatného města Charlottenburg se objevil problém, kdy jeho radní nepovolili na svém území žádné viadukty, a tak je zde dodnes metro vedeno pod zemí.

Provoz na první trati Hochbahn byl zahájen 18. února 1902 v úseku Stralauer Tor – Kottbusser Tor – Möcknerbrücke – Gleisdreieck – Potsdamer Platz; dnes je tato trať součástí linky U1. Během stejného roku bylo zprovozněno ještě několik úseků a délka sítě tehdy dosáhla 10,6 km. Rozvoj pokračoval až do první světové války, kdy bylo dosaženo délky sítě 37 km. Jako určitou zajímavost lze uvést nynější trať U4: jak již bylo řečeno, byla v té době jednotlivá předměstí samostatnými městy. Jedno z těchto měst, Schöneberg, prosadilo stavbu vlastního metra, které vedlo ze stanice Nollendorfplatz, kde se napojilo na nynější linky U1, U15 i U2 (de-facto celou síť Hochbahn), přes Bayericher Platz na nynější Innsbrucker Platz. Z této poměrně krátké tratě se později stala právě dnešní U4.

V prosinci 1913 začíná konkurenční firma AEG budovat svou „AEG-Schnellbahn“ Gesundbrunnen – Neukölln, základ systému „velkého“ metra. Vzhledem k vypuknutí první světové války byl provoz na jejím prvním úseku zahájen až 30. ledna 1923. První vlaky jezdily v trati Hallesches Tor – Friedrichstrasse (dnes Stadtmitte) – Oranienburger Tor – Stettiner Bahnhof (dnes Zinnowitzer Strasse); provoz byl tehdy ovšem zahájen s vozy pro malý profil, neboť městské radě chyběly prostředky na nákup nových vozů. Dnes je tento úsek součástí linky U6.

Síť je dále během dvacátých a třicátých let rozvíjena, velké škody napáchají až válečné události a zejména zaplavení tunelů vodou ze Sprévy a Landwehrkanalu, kdy se pod vodou octne asi třetina délky tunelů.

Po válce nastává až do roku 1951 obnova provozu, kdy se jeho rozsah dostane na předválečnou úroveň. Citelný zásah do provozu nastává 13. srpna 1961, kdy je kolem celého západního Berlína vztyčena berlínská zeď. Provoz na tehdejší lince A I (dnes U2) je přerušen v úseku Thälmannplatz (dnes Mohrenstrasse) – Gleisdreieck, na lince B I (dnes U1/U15) mezi stanicemi Warschauer Brücke (dnes Warschauer Strasse) – Schlesiches Tor. Linky C (U6) a D (U8) se staly na území východního Berlína peážními, stanice na jeho území byly znepřístupněny a vlaky jimi projížděly bez zastavení. Na lince C se to týkalo stanic Stadtmitte, Französische Strasse, Oranienburger Tor, Nordbahnhof (dnes Zinnowitzer Strasse), Walter-Ulbricht-Stadion (dnes Schwartzkopffstrasse) a na lince D stanic Heinrich-Heine-Strasse, Jannowitzbrücke, Alexanderplatz (samozřejmě pouze nástupiště této linky), Weinmeisterstrasse, Rosenthaler Platz, Bernauer Strasse.

Ve východním Berlíně tak zůstaly v provozu (resp. přístupné pro jeho obyvatele) pouze dvě linky metra, shodou okolností jedna „malá“ a jedna „velká“. Byla to linka A (U2) Thälmannplatz (dnes Mohrenstrasse) – Alexanderplatz – Pankow-Vinetastrasse a E (U5) Alexanderplatz – Friedrichsfelde.

Po sjednocení Berlína a celého Německa nastává opět obnova a zprovoznění uzavřených tratí i další rozvoj sítě. Celková délka U-bahnu v Berlíně je dnes 147 km.

Podrobnější informace o historii berlínské U-bahn lze nalézt například zde.

Následující snímky pocházejí z 1. – 3. října 2004.

Nejstarší linkou je dnešní U1/U15. Po rozdělení města v roce 1961 byla její východní konečnou stanice Schlesisches Tor (Slezská brána) ve čtvrti Kreuzberg (3x),
dnes odtud vlaky pokračují na Warschauer Strasse. Vlak typu A3 přijíždí ze směru Kottbusser Tor a Krumme Lanke.
Vlak stejného typu odjíždí od nástupiště opačným směrem na Kottbusser Tor.
Samotná čtvrť Kreuzberg je velmi zajímavá, což je dáno mimo jiné i početnou tureckou menšinou. V dobách Západního Berlína se pro svou atmosféru stala vyhledávanou mnoha západními umělci; své „berlínské“ období zde v sedmdesátých a osmdesátých letech prožili například Iggy Pop, David Bowie nebo Nick Cave.

Trať první linky někdejší Hochbahn pak pokračuje středem Skalitzer Strasse a Gitschiner Strasse. V celé čtvrti je možno nalézt ulice pojmenovaných podle českých a slezských měst, mimo těchto se zde nachází například Reichenberger Strasse (Liberecká) nebo Kohlfurter Strasse (dnes Wegliniec v Polsku).

Vlaky linky U1 přes kostelem Emmauskirche na Lausitzer Platz (Lužickém náměstí) (3x)
Nedaleko tohoto náměstí se nachází Görlitzer Park (Zhořelecký park). Jak již název lehce napovídá, nachází se v prostoru po zrušeném Görlitzer Bahnhof (Zhořeleckém nádraží).

Jednou z nejzajímavějších stanic metra – a to možná v celosvětovém měřítku – je Gleisdreick (doslova „kolejový trojúhelník“). Ve dvou patrech nad sebou se zde křižují linky U1/U15 a U2. Celá stanice se navíc dříve nacházela nad kolejištěm někdejšího Potsdamer Bahnhof (Postupimského nádraží), které bylo po druhé světové válce zlikvidováno. V současné době je prostor využit pro budování nového severojižního železničního spojení.

Výstavba nového železničního spojení pod tratí U-bahnu (2x).
Horní patro stanice Vlak linky U2 vyjíždí ze spodního podlaží směrem na Bülowstrasse a Ruhleben.
Míjení dvou vlaků linky U2 směrem na Potsdamer Platz. Vlak přijíždí do stanice v horním podlaží.
Viadukt rovněž v horním patře (linky U1/U15) s odjíždějícím vlakem ve směru Kurfürsten Strasse.
Vlak linky U15 ve směru Uhlandstrasse vjíždí do horní haly.
Pohled na současný Potsdamer Platz a Gleisdreieck z balónu,
který se pro potěchu turistů vznáší nad tímto náměstím.

Obě linky Hochbahn po překročení kolejí Postupimského nádraží přecházejí ulici Denewitzstrasse, a v obou případech zde dříve procházely přímo obytnými domy! Místo, zachycené na pohlednici z roku 1905, již dnes v této podobě neexistuje, domy na snímku byly po roce 1945 v důsledku válečného poškození strženy a linka U2 tak dnes přechází na viadukt do středu Bülowstrasse „normálním“ způsobem. Naproti tomu průchod linky U1/U15 obytným domem v Denewitzstrasse existuje dodnes, jak dokazují následující snímky.

Neobvyklé vedení tratě na pohlednici z roku 1905. Tři následující snímky zachycují dodnes existující průchod U-bahnu domem.

Po přerušení dnešní linky U2 přes berlínsko-berlínskou hranici byl 31. prosince 1971 zastaven provoz i v úseku Gleisdreieck – Bülowstrasse – Nollendorfplatz – Wittembergplatz, a to z důvodu tehdy zbytečného souběhu s tratí U1. Nadzemní stanice se změnily v turecké tržnice a mezi stanicemi Bülowstrasse a Nollendorfplatz jezdila na viaduktu po jedné koleji stará tramvaj s reklamou pivovaru Schultheiss... Pravidelný provoz tramvají byl v Západním Berlíně ukončen 2. října 1967 na lince 55 Richard-Wagner-Platz – Spandau-Hakenfelde. Provoz na celém přerušeném úseku Wittembergplatz – Mohrenstrasse byl znovuzahájen 13. listopadu 1993.

Na snímku vlak typu HK přejíždí Potsdamer Strasse nedaleko stanice Bülowstrasse.

Tyto vlaky jsou dodávány ve verzích pro oba systémy, typ H pro „velký“ a HK pro „malý“. Soupravy jsou velmi moderní a mimo jiné jsou průchozí v celé délce.

Interiér „velké“ soupravy H na lince U8.

Poměrně zajímavá linka je U4, takzvané „Schöneberské metro“ (viz výše). Tato trať má pouze pět stanic, a o víkendech na ní pendlují krátké dvouvozové soupravy.

Zde takovýto vlak na konečné Innsbrucker Platz.

Další stanicí je Rathaus Schöneberg, která je zajímavá hned ze dvou důvodů – jednak se nalézá uprostřed parku, který leží pod uliční úrovní, a tak jsou místo zdí za kolejemi okna s vyhlídkou na park. U nás známe z některých stanic METPO na pražském Jihozápadním městě. A za druhé – jak napovídá její název – leží nedaleko radnice čtvrti Schöneberg. Za časů Západního Berlína byla tato radnice zároveň radnicí pro celé město, a právě na její půdě pronesl v roce 1963 při své návštěvě americký prezident John Fitzgerald Kennedy svou slavnou větu „Ich bin ein Berliner“. Náměstí před radnicí se také dodnes jmenuje Kennedy Platz.

Neobvyklý výhled ze stanice U-bahnu Radnice čtvrti Schöneberg
Dnes se zde o víkendech konají rozsáhlé bleší trhy... Dá se zde koupit skutečně vše.

Stanice Stadtmitte (původně Friedrichstrasse) na lince U6. Tato stanice patří mezi ty, jež v letech 1961 až 1990 ležely na území východního Berlína a byly pro jeho obyvatele znepřístupněny. Tato stanice leží na Friedrichstrasse nedaleko patrně nejznámějšího berlínského hraničního přechodu, takzvaného Checkpoint Charlie.

V pozadí za stanicí Stadtmitte podzemní dráhy je patrný S-bahn na viaduktu Stadtbahn.

Jedinou východoberlínskou linkou „malého“ metra byla část nynější U2 v úseku Thälmannplatz (dnes Mohrenstrasse) – Pankow-Vinetastrasse. Trať Alexanderplatz – Nordring (dnes Schönhauser Alle) byla uvedena do provozu 27. července 1913, a z důvodu úspory stavebních nákladů byla středem Schönhauser Alle postavena opět jako Hochbahn. Prodloužení na Pankow-Vinetastrasse bylo otevřeno až 29. června 1930, a konečně 16. srpna 2000 došlo k prodloužení o jednu stanici k nádraží S-bahn Pankow.

Někdejší východoberlínský vlak typu G vyjíždí ze stanice Schönhauser Alle směr Pankow. V protisměru vjíždí do stanice vlaky typu A3.
Na rozdíl od Hochbahn v západní části města jezdí podél viaduktu v Schönhauser Alle dodnes tramvaje.


související články

Labutí píseň letiště Berlin-Tempelhof 8. 7. 2007
Berlínské tramvaje a to ostatní 19. 10. 2004
Berlínský S-bahn 14. 10. 2004

diskuse k článku

založit diskusi