naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 20. 3. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2021
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » městská doprava » ostatní » berlínský s-bahn

Berlínský S-bahn

text a foto: Martin Boháč
vloženo: 14. 10. 2004

Hlavní město současného sjednoceného Německa nabízí svým návštěvníkům kromě mnoha a mnoha historických zajímavostí i mnoho pozoruhodností železničních. Rozhodně nejzajímavější je určitě berlínský S-bahn – systém veřejné dopravy, který zřejmě nemá ve světě obdoby.

Síť S-bahnu začala vznikat již ve druhé polovině devatenáctého století, kdy po výstavbě okružní železnice (Ringbahn, 1877) a zejména pak městské železnice (Stadtbahn, 1882) došlo k zavádění osobních vlaků na vnitroměstské relace. Již počátkem dvacátého století se zde parní trakce dostává na hranici svých možností a objevují se první úvahy o elektrizaci tohoto systému (1899). V roce 1913, přesněji 5. května, je definitivně rozhodnuto o elektrizaci městské (Stadt-), okružní (Ring-) a předměstských tratích (Vorortbahnen). Byl vybrán systém 15 kV 16 2/3 Hz, pro který bylo postaveno i několik zkušebních vozidel, mezi jinými i čtyři jednotky pozdější řady ET88 (viz stránky 90 let elektrizace ve Slezsku). Brzy vypuknuvší první světová válka však práce zcela zastavila, a po jejím ukončení byl projekt přehodnocen a byl zvolen systém 750 V stejnosměrných a již vyrobená vozidla byla předisponována do dep Waldenburg (Walbrzych) a Hirschberg (Jelenia Góra), kde byla až do roku 1945 provozována na slezských horských tratích.

Jako první byl pravidelný elektrický provoz zahájen 8. srpna 1924 na 23 km dlouhé trati Stettiner Bahnhof (Štětínské nádraží, později Severní nádraží, Nordbahnhof) – Bernau. Na tuto trať byly nasazeny jednotky tzv. Bauart Bernau, které byly od roku 1927 následovány řadou ET 165 (po roce 1970 řada 275 DR, po roce 1990 475 DB), tzv. Bauart Stadtbahn a Wannsee. Tato vozidla, a z nich vycházející další řady (BA Olympia, Peenemünde, Bankierzügen), pak po celých sedmdesát let neodmyslitelně patřily ke koloritu berlínských kolejí. Nerekonstruované vozy řady 475 dojezdily do konce roku 1997, a během několika let byly následovány všemi ostatními řadami předválečných vozidel, rekonstruovanými i nerekonstruovanými. Dnes je celý berlínský S-bahn provozován v režii tří řad – někdejší západoberlínské 480, východoberlínské 485, a zejména nově vyráběné řady 481.

V současné době je S-bahn provozován prakticky v rozsahu jako před druhou světovou válkou, na území někdejšího východního Berlína samozřejmě ještě dál, tak jak zde byl S-bahn rozvíjen v padesátých až osmdesátých letech. V kontrastu s rozvojem sítě ve východních částech města se S-bahn na „západě“ dostal po postavení Berlínské zdi v roce 1961 do značného útlumu, později navíc podpořeném i takzvaným bojkotem. Ten byl vyvolán z toho důvodu, jelikož S-bahn byl i v západním Berlíně provozován DR (i když jako zcela oddělený provoz od východní části sítě), a obyvatelé západního Berlína tak vyjadřovali odpor ke komunistickému režimu a svoji nechuť tento režim používáním S-bahnu (a placením jízdného v DM) podporovat. Určité renesance se S-bahn v západním Berlíně dočkal až v roce 1984, kdy byl převzat pod správu města. Zpět k DB byl západoberlínský S-bahn vrácen až v roce 1994. O historii blíže například zde.

Následující snímky zachycují aktuální stav provozu, všechny byly pořízeny o víkendu 1. – 3. října 2004.

Linka S1 Potsdam Hbf. – Oranienburg je v jihozápadní části města vedena po nejstarší železniční trati v Berlíně vůbec, Berlín – Postupim z roku 1838.

Vlak linky S1, tvořený jednotkou řady 480, vjíždí do stanice Lichterfelde-West. V protisměru stanici opouští vlak stejné linky. Tentokrát je ale veden novou jednotkou řady 481.

V této stanici se lze také setkat s fungující nákladní dopravou. Celkově je železniční nákladní doprava v Berlíně velmi slabá, stav odpovídá celkovému poklesu objemů po roce 1990. Situace velmi kontrastuje s rozvojem osobní dopravy, která je masivně podporována z veřejných rozpočtů.

Z této stanice vyjíždějí ucelené vlaky výměnných nástaveb společnosti Transfesa, přepravující součástky pro automobilový průmysl. S vozy patřícími SNCF posunuje stroj 363.821 DB Cargo.

Centrem někdejšího východního Berlína býval Alexanderplatz. Dodnes se jedná o významný uzel městské a příměstské dopravy, kde se křižují tři linky metra (U2, U5 a U8), čtyři linky S-bahn (S5, S7, S75, S9), linka tzv. Regionalexpress RE1 Magdeburg – Cottbus/Frankfurt nad Odrou a několik tramvajových linek.

Jednotka S-bahn řady 481 přejíždí most nad ulicí Karl-Liebknecht-Strasse. Jednotka řady 481 opouští „Alex“ směr Ostbahnhof a Ostkreuz. Jednotka je v původním barevném provedení, v současné době se S-bahn vrací k původní barevné kombinaci hnědé a červené.
V protisměru přijíždí vlak stejné řady, ale již v novém nátěru, na lince S5 Strausberg Nord – Spandau. Vlak stejné linky, mířící do Strausbergu.
Sjetí dvou vlaků linky RE1 ve stejné stanici. RE1 odjíždí směr Cottbus.
Pod nádražím projíždějí po pěší zóně tramvaje.
Vlak RE1 vyjíždí z Alexu směr Ostbahnhof. Na hotel Park Inn (někdejší Hotel Stadt Berlin) vrhá svůj stín známá televizní věž (Fernsehturm), která právě těchto dnech oslavuje 35 let od svého dokončení.
Ve stanici je samozřejmě rušno i ve večerních hodinách, jak ukazují snímky ze sobotního večera 2. října 2004.
Dalším zajímavým místem Stadtbahn je průjezd skrze Ostrov muzeí (Museumsinsel). Železnice zde mimo jiné vede těsně kolem známého muzea Pergamon, jež shromáždilo množství významných antických památek.
Dopoledne v neděli 3. října sem zavítal i patrový vlak MetroNom společnosti LNVG, přivážející účastníky oslav čtrnáctého výročí sjednocení Německa. Tyto soupravy jsou normálně provozovány společností LNVG ve spolkové zemi Dolní Sasko.

Další důležitou stanicí Stadtbahn je Friedrichstrasse, někdejší konečná východoberlínské S-bahn. Dnes se této stanici vrátil původní význam, neboť je zde možný i přestup na podzemní severojižní linky S-bahn S1, S2 a S25 i metra U6. Tento přestup zde de-facto fungoval i před rokem 1990, ale jen pro občany Západního Berlína, kteří zde „peážovali“ přes území NDR. Pro východní Němce byla většina prostor stanice nepřístupná.

Část stanice se nachází přímo na mostě přes řeku Sprévu. Od západu vjíždí do stanice vlak linky S5 do Strausbergu. V pozadí věž na nově budovaném Hlavním nádraží (Hauptbahnhof), které vyrůstá v prostoru někdejšího Lehrtského nádraží (Lehrter Bahnhof).
Pohled přes nástupiště příměstských vlaků na Sprévu a Říšský sněm (Reichstag), jemuž dominuje nově postavená kupole. Následující 3 snímky zachycují běžný provoz S-bahn v podvečer pracovního dne.
Vlak RE1 na nadjezdu přes ulici, jež dala této stanici jméno – Friedrichstrasse. Vlak ICE na mostě přes Sprévu.

V místech někdejšího Lehrtského nádraží (Lehrter Bahnhof) vyrůstá nové centrální Hlavní nádraží. Toto nádraží bude dvoupodlažní, východo-západní směr bude ležet na viaduktu Stadtbahn, a nové nádraží pro směr sever-jih bude v podzemí.

V horní stanici dnes zastavují pouze vlaky S-bahn, zatímco příměstské a dálkové vlaky zatím jen projíždějí (4x).
Pohled na staveniště dolního nádraží,
a směrem k novému kancléřství a Říšskému sněmu
Zajímavý je taktéž pohled obráceným směrem, ze střechy „Reichstagu“... ...v místě chybějící klenby bude dostavěna hala nad spodním severojižním nádražím.

Stanice ZOO bývala spolu s nedalekou třídou Kurfürstendamm centrem někdejšího Západního Berlína. Stanice a její okolí mívala z mnoha důvodů jedinečnou atmosféru, která se promítla i do několika uměleckých děl – vzpomeňme například knihu a stejnojmenný film Děti ze stanice ZOO nebo tvorbu irské skupiny U2 a její píseň ZOO Station či celou desku ZOOropa.

Určitý svérázný kolorit si stanice zachovala i dnes...

Konečnou stanicí Stadtbahn na západě je Charlottenburg, kde se trať napojuje na síť dálkových tratí a přes nedaleký Westkreuz i na okružní trať (Ringbahn).

V podvečerním zapadajícím slunci vjíždí do stanice vlak linky S5 Spandau – Strausberg. V protisměru stojí u nástupiště vlak linky S75 Wartemberg – Spandau. Ve stanici probíhají rozsáhlé renovační práce; tato stanice je také jednou z mála v celém Berlíně, kde se dochovaly dřevěné přístřešky nad nástupišti.

Okružní dráha neboli Ringbahn je dnes opět provozována okolo celého Berlína, jízda po celém jejím obvodu trvá podle jízdního řádu jednu hodinu a jednu minutu. Celou trasu projíždějí linky S41 ve směru hodinových ručiček a S42 v protisměru. Ty jsou v různých úsecích doplňovány linkami S45, S46, S47, S8 a S9.

Důležitým přestupním terminálem v severní části je stanice Gesundbrunnen, kde se Ringbahn křižuje se severojižní tratí S-bahn, která je v centru města vedena pod zemí. Po severojižní trati jsou vedeny tři linky, S1, S2 a S25.
Další stanicí ve směru linky S41 je Schönhauser Alle. Jedná se taktéž o důležitý přestupní uzel, který je navíc poněkud kuriózní v tom, že S-bahn je zde veden v zářezu pod uliční úrovní a metro (U-bahn) na estakádě nad ulicí, takže se zdá, jakoby si zde oba systémy vyměnily role.
Vlak linky S8 Grünau – Birkenwerder vjíždí do stanice.
Odjezd stejného vlaku. Takto odsud odjížděly vlaky S-bahn za časů NDR ve směru Pankow, kdy byla Ringbahn dále na západ zneprůjezdněna.
Příjezd vlaku okružní linky S41 k nástupišti. Směr jízdy po okruhu je na čelní orientaci vyznačen malou šipkou.

Několik pohledů, které se cestujícím nabídnou skrz poškrábané okno jízdou po východní části okruhu.

Spodní nástupiště stanice Ostkreuz. Odvrácené zdi a dvorky starých činžovních domů ve čtvrti Friedrichshain.
Most Elsenbrücke přes Sprévu. Za povšimnutí stojí jednak poměrně netypicky slabý silniční provoz včetně zachyceného typu automobilu a také skulptura, sestávající z obrysů tří postav, stojících přímo na hladině řeky. V pozadí je patrný cihlový Oberbaumbrücke, po kterém je vedena lina metra U1.

Ve své jižní částí vede okruh kolem letiště Tempelhof, které bylo za časů rozděleného města hlavním západoberlínským letištěm. Pro jeho polohu uprostřed obytné zástavby je jeho provoz v současné době utlumován a jeho výkony přebírají letiště „Otto Lilienthal“ Berlin-Tegel a zejména „Walter Nowotny“ Berlin-Schönefeld.

Blízkost letiště dokládají i naváděcí světla přistávací dráhy, stojící přímo v kolejišti stanice Berlin-Tempelhof.
Bohužel i v této stanici je dobře patrný útlum železniční nákladní dopravy v poslední době. Vlak linky S42 (řada 485 v obou variantách nátěru) míjí prázdné a zpustlé nákladové nádraží Berlin-Tempelhof Gbf.
V okolí stanice Papestrasse je patrná výstavba nového velkorysého severojižního železničního spojení.
Zobrazit na celou obrazovku


související články

Labutí píseň letiště Berlin-Tempelhof 8. 7. 2007
Berlínské tramvaje a to ostatní 19. 10. 2004
Berlínský U-bahn 15. 10. 2004

diskuse k článku

založit diskusi