naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 27. 3. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2020
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » tratě » po kolejích i štěrkem do horního benešova

Po kolejích i štěrkem do Horního Benešova

text a foto: Petr Kuník
vloženo: 23. 9. 2009

V mém občasníku „po zrušených tratích a tratích bez osobní dopravy“ se tentokrát podíváme do Slezska – konkrétně na místní dráhu směřující z Opavy do Jakartovic a Svobodných Heřmanic, resp. Horního Benešova.

Trať uvedla do provozu společnost „Severní dráha císaře Ferdinanda“ jako jednu z mnoha svých přípojných tratí na Moravě a ve Slezsku na závěr éry výstavby místních drah velkými společnostmi koncem 19. století, konkrétně 29. 6. 1892. Hlavním zdrojem přeprav po dráze byly především rudy (zinek, olovo, baryt) a břidlice vytěžené v okolí Horního Benešova. Jejich těžba probíhala už počátkem 20. století a poté opět po 2. světové válce do roku 1992. Bohužel rudy (resp. jejich těžba) měly posléze na svědomí také úpadek dráhy a zrušení jejího koncového úseku. Dne 6. 4. 1970 byla totiž doprava v posledním mezistaničním úseku (Svobodné Heřmanice – Horní Benešov) z důvodu poddolování zastavena. Bez tohoto zdroje zásilek, odtržena i od nejvýznamnějšího zdroje cestujících, ocitla se v podstatě již v té době velmi blízko propadlišti dějin. Především v osobní dopravě teď trať živí jen několik nepříliš velkých obcí (viz níže) na jejichž obsluhu bohatě dostačuje sólo motorový vůz řady 810 a mezi ostatními drahami vycházejícími z Opavy je na tom v tomto směru jednoznačně nejhůře.

Přidáme-li k výše řečenému pohled do mapy na vzdálenost nádraží Svobodné Heřmanice od obce, tak je až s podivem, že k zastavení osobní dopravy z Jakartovic do Svobodných Heřmanic došlo až k 11. 12. 2005, když už řadu let předtím sem zajížděly jen 1–2 páry spojů a to ještě jen ve vybraných dnech v týdnu. A tak koncový úsek do Svobodných Heřmanic drží při životě jen manipulační vlaky, které tudy jezdí pro „zetky“ ložené břidlicí. Ani tato zde tradiční komodita však nedává trati dlouhou perspektivu: přilehlý lom je dávno zatopený a hlušina na povrchu má být zpracována do roku 2011. V posledních letech se čím dál více mluví o cenách za vlakový kilometr hrazený kraji, jejich reálnosti a dostatečné výši. Po záplavách počátkem letošího léta se navíc v několika poměrně dlouhých úsecích tratě objevily pomalé jízdy rychlostí 20 km/h zapříčiněné podmáčením tratě. Mám vážné obavy, že toto všechno může znamenat, že se už po této lokálce mnohokrát nesvezeme.

Základní údaje

Číslo tratě v KJŘ: 314
Délka: 30 km (z toho 21 km Opava východ – Jakartovice)
Traťová rychlost: 50 km/h s místními omezeními

Stanice a zastávky
  • Opava (východ) – „hlavní město“ Slezska; 59 200 obyvatel; přirozené centrum regionu, sídlo mnoha institucí, obchodů a firem; nádraží je netradičně hlavové a vychází z něj tratě do čtyř směrů (Ostrava, Hlučín, Krnov, odbočka Moravice (odtud dále směr Hradec nad Moravicí nebo Jakartovice),
  • Kylešovice – zastávka v místní části Opavy (jihovýchodně od centra města), společná s tratí do Hradce nad Moravicí, cca po 1 km následuje odb. Moravice,
  • Otice – zastávka v severní části obce (1 300 obyvatel),
  • Slavkov u Opavy – zastávka u jižního okraje místní části Důlanka, centrum obce (1 800 obyvatel) je vzdáleno asi 1,5 km, východiště naučné stezky do přírodní rezervace Hvozdnice,
  • Štáblovice – zastávka v údolí potoka Hvozdnice u Štáblovického mlýna, odkud je možné rovněž vyrazit na výše zmíněnou naučnou stezku; obec Štáblovice (600 obyvatel) je vzdálena cca 3 km, bližší Uhlířov (400 obyvatel) zhruba 1,5 km,
  • Dolní Životice – dopravna D3 s jednou dopravní a jednou manipulační kolejí se nachází v blízkosti centra obce (1 100 obyvatel); nejdůležitější zdroj frekvence cestujících; sídlo několika, především zemědělských, firem nebo mateřské a základní školy,
  • Litulovice – zastávka v blízkosti Pilného mlýna a dětského letního tábora, obec Litulovice (800 obyvatel) se nalézá zhruba 2 km severně po silnici,
  • Mladecko – dopravna D3 s jednou dopravní a dvěma manipulačními kolejemi se nalézá při jižním okraji obce (170 obyvatel); vedle dopravny kamenolom s krátkou vlečkou,
  • Jakartovice – dopravna D3 s jednou dopravní a jednou manipulační kolejí, v současnosti konečná stanice všech osobních vlaků; obec (1 100 obyvatel) se rozprostírá od nádraží západním směrem údolím Hvozdnice, centrum je cca 0,5 km,
  • Svobodné Heřmanice – dopravna D3, opět jedna dopravní a jedna manipulační kolej, obec (500 obyvatel) se nalézá pod nádražím v údolí potoka, okraj je vzdálen cca 1,5 km, centrum 2 km; v blízkosti bývalé břidličné lomy, ovšem bez vlečkového napojení,
  • Horní Benešov – bývalá konečná stanice dráhy; město (2 500 obyvatel) leží bezprostředně u nádraží, centrum je vzdáleno asi 0,5 km; po uzavření dolů vysoká nezaměstnanost.

Na cestu jsem se vydal v pondělí 27. července 2009 z Opavy východu vlakem Os 23404 s odjezdem v 7:51 a po 35 minutách jízdy a 21 km jsem vystoupil na současné konečné v Jakartovicích.

Cihlová staniční budova v Jakartovicích spolu s motorovým vozem 809.209. Konec nástupiště v Jakartovicích, v pozadí rychlostník a heřmanické zhlaví.
Pohled z heřmanického zhlaví zpět do Jakartovic, rychlost je omezena na 40 km/h kvůli zabezpečení výhybek.
Propustek na heřmanickém záhlaví Jakartovic v km 21,0. Za stanicí začíná poměrně solidní svršek na betonových pražcích.
Tabule před zastávkou na pohledu zpět k Jakartovicím. Přímý úsek v údolí pod Bratříkovicemi s jedním z mnoha polních přejezdů v tomto mezistaničním úseku.
O pár desítek metrů dál další přejezd. Nefunkční odvodnění vytvořilo v kolejišti bujný trávník. Lesní přejezd a mostek v lese při soutoku Staré vody a Heřmanického potoka.
„Důležitost“ přejezdu je patrná na porostu za ním. Na výstražném kříži je možné si všimnout nového značení přejezdů. Detail mostku přes Heřmanický potok, za nímž trať pokračuje v protisměrných obloucích.
... a další oblouk ve stoupání ke Svobodným Heřmanicím.

Následuje jeden z mála přímých úseků. Na horizontu se opět objevil pochůzkář, který figuruje i na dalších záběrech. Při odchodu z Jakartovic byl přeci jen rychlejší než fotograf.
Pomalu přicházím na „náhorní plošinu“ nad Svobodnými Heřmanicemi.

Od zhlaví v Jakartovicích přesně 2 100 metrů.
I zde ale trať stále stoupá, v pozadí halda břidličného lomu u heřmanické stanice. Další z polních přejezdů.
Přicházím do Svobodných Heřmanic. V popředí lichoběžníková tabulka ohraničuje dopravnu, v pozadí rychlostník „30“ se skrývajícím se pochůzkářem, vpravo staniční budova.
Staniční budova „Svobodné Heřmanice“ je i vzhledem k odlehlosti dosud v relativně dobrém stavu. Pohled od Opavy: vlevo 1. staniční kolej s náznaky sypaného nástupiště, vpravo 2. staniční kolej s rampou a skladem.
Za výhybkou č. 2 pokračuje kolej vlevo... ... ovšem vzápětí následuje „šturc“.
Detail zarážedla, za ním autobusová zastávka na silnici Svobodné Heřmanice – Staré Heřmínovy.

Za silnicí pokračuje bývalá trať jako štěrková polní cesta.
Po chvilce se cesta noří do lesa. Jeden z nemnoha pozůstatků – kilometrovník „26“.
O něco později se na těleso napojuje frekventovanější cesta. Člověk by v tu chvíli ani neřekl, že ta lesní cesta není až tak obyčejná. Zhruba po dvou kilometrech les opět poněkud řídne a „rušná“ cesta také někam zabočila.
Doslova za pár minut je ale po legraci, cesta vystupujíc z lesa končí a jelikož nemám ani mačetu ani čas, pokračuji souběžně po pšeničném poli. To ale není zdaleka vše – o pár set metrů dál přetíná těleso tratě elektrický ohradník...
... a na sotva znatelném náspu tratě se pase několik kusů hovězího dobytka. Ale toho bohdá nebude, aby český fanda od tratě utíkal. Přelezl jsem drát, dobytek způsobně obešel a přeskakujíce občasné „miny“ nastražené sem obyvateli ohrady pokračuji mezi keři dál.
Zuřivé býky jsem zdárně překonal, ale pod vrchem „Kozinec“ by člověk využil motorovou pilu. Trať zde vede v mírném zářezu, kam je možné ze souběžné asfaltové cesty kdekoliv sestoupit.
V tomto prostranství jsem poznal pláň bývalé stanice, vpravo byla remíza, vlevo vzadu staniční budova.

Pod vrcholem stoupání jsem se cestou hustými kopřivami postaral o prevenci proti revmatismu, ale cíl už je na dohled.
Ačkoliv se bývalá výpravní budova v Horním Benešově snaží břízolitovým „faceliftem“ zamaskovat své původní určení, podkrovní partie a nezaměnitelný půdorys ji nekompromisně usvědčují. Původní podobu stavby zachycuje fotografie na oficiálních stránkách města.
Zbývající prostor kolejiště na kusém zhlaví posloužil jako odstavná plocha. V pravé části původní skladiště s rampou. V prostoru stanice se dochoval například také objekt záchodků a další drobné stavby.

Tak zase někdy nashledanou u tratí, které postupně bere čas.



související diskuse

Trať Olomouc - Opava a okolí