naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 14. 10. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2020
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » ostatní » silniční doprava » doprava v thajsku: osobní silniční doprava

Doprava v Thajsku: osobní silniční doprava

text a foto: Tobiáš Fuks
vloženo: 22. 4. 2006
Běžná dopravní situace na jedné z mnoha širokých tříd v dnešním Bangkoku. Vzhledem k intenzitě zdejšího provozu zde celkem nemá smysl hovořit o dopravní špičce, ulice jsou ucpané téměř celých 24 hodin. Této intenzitě odpovídá znečištění ovzduší, neboť ekologické emisní limity jsou zde neznámým pojmem. Dopravní policisté jsou vybavováni rouškami, které ale mají zjevně jen symbolický charakter...

Jak již bylo řečeno v úvodu, zajišťuje silniční doprava zdaleka nejvyšší objemy dopravy v celé zemi. Tak, jako ve všech zemích tzv. třetího světa, je zde silniční doprava velmi chaotická, a to i když v celém Thajsku existuje velmi slušná a velkoryse budovaná silniční a dálniční síť. Ovšem je otázkou, zda je zmíněný chaos na silnicích nebezpečný, neboť dopravní nehody jsou zde skutečně vzácné. Je totiž možné, že neuspořádaný provoz ve skutečnosti nutí řidiče k mnohem větší pozornosti a předvídavosti, a též k vzájemnému „vyhovění si“. Tak, jak je v této části světa běžné, je i zde zaveden levostranný provoz.

Na některých křižovatkách ve městech se jako doplněk světelné signalizace objevují ještě tyto "stopky", které odpočítávají vteřiny, zbývající do změny barvy světla. Signalizovány jsou všechny barvy, červená, (ta na snímku z důvodu poruchy nesvítí...), zelená i žlutá.

Žlutá se zde používá pouze jako výstraha mezi zelenou a červenou, při změně červené se na semaforech rozsvěcí rovnou zelená – obdobně jako například ve Spojených státech.

Benzínové pumpy jsou běžných světových standardů, které známe i u nás. Na venkově se ovšem vyskytují i primitivnější pumpy, kdy je benzín prodáván přímo z barelů.

Kuriozní doplněk této benzínové pumpy v Chiang Mai je „myčka“, která byla zřízena v prostorách, konstruovaných pro standardní mycí rám. I sušička je poněkud netradiční...
Typická venkovská pumpa, zachycená na ostrově Samui. Ovšem „lahvový“ benzín není příliš obvyklý ani v Thajsku...

Na silnicích se vyskytují vozidla nejrůznějších typů a parametrů, ale téměř se zde již nevyskytuje animální trakce, tedy žádná buvolí spřežení ani nic podobného (samozřejmě kromě turistických atrakcí). Často se ale lze na silnicích setkat s různými vozíky, taženými nebo tlačnými lidmi. Nejčastěji se jedná o „stánky na kolečkách“, ale vyskytuje se i mnoho jiných variant.

Dvojice sběračů odpadků v přímořském letovisku Hua Hin jižně od Bangkoku. Thajská žena tlačí svoji živnost na jeden z mnoha večerních trhů v Bangkoku.
Využívání slonů v dopravě má dnes čistě turistický charakter. Čtveřice slonů, nesoucí na svých hřbetech japonské turisty v Ayuthaye, středověkém městě severně od Bangkoku.

Kategorie běžných silničních vozidel začíná u dnes stále vzácnějších cyklorikš, které z ulic thajských měst rychle mizí. Rikšy tažené člověkem zde již samozřejmě nenajdeme.

Na snímku „strojová“ jízda cyklorikšy v Ayuthaye. Setkání prázdné a obsazené cyklorikšy v Hua Hinu.

Další, mnohem rozšířenější je kategorie malých motocyklů, většinou značek Honda Dream, Honda Wave i jejich čínských neznačkových napodobenin o obsahu 100, 110 nebo 125 ccm. Tyto motocykly s poloautomatickou převodovkou a čtyřdobým motorem mají velmi široké použití, a často slouží i jako „rodinné vozy“.

Prodejna čínských variant japonských motocyklů na ostrově Samui.

Ve všech turistických centrech jsou motocykly této kategorie půjčovány i cizincům, a tak tyto stroje slouží jako ideální dopravní prostředek k poznávání krás Thajska. Jediným problémem pro začátečníka je pouze přivyknutí zmíněnému levostrannému provozu, (zdánlivému) chaosu na silnicích a v ulicích a také enormně znečištěnému ovzduší, způsobenému hlavně nedokonalým spalování starších dvoutaktních motocyklů a zplodinami z naftových motorů autobusů a nákladních automobilů. Rozhodně zde není problémem vlastnictví či naopak nevlastnictví řidičského průkazu, to skutečně nikoho nezajímá...

Díky této benevolenci zde na motocyklech jezdí i nejmenší děti, jako tato dívenka v jižní části země. Dopravní policista na vlastním soukromém motocyklu.
Rodinné motocykly vypadají zhruba takto, i když je možno na těchto strojích vidět i více pasažérů. S bezpečnostní si nikdo skutečně hlavu neláme, helma je poměrně vzácný doplněk thajských motocyklistů.

Motocykly zde slouží i v nákladní dopravě, v mnoha případech i v nejrůznějších podomácku vyrobených verzích.

Takto vypadají nákladní verze motocyklů.

Z motocyklů přímo vychází konstrukce takzvaných „tuk-tuků“, což jsou vlastně o něco větší motorikšy, známé například z Indie nebo Pakistánu. Název „tuk-tuk“ vznikl podle zvuků, vyluzovaných dvoutaktními motory těchto vozidel. „Tuk-tuky“ se vyskytují ve všech obydlených oblastech země, a patří mezi nejrychlejší a nejlevnější dopravní prostředky, které se díky mnohdy velmi krkolomným manévrům svých řidičů dokáží mnohem snáze vypořádat se zácpami městských ulic. Také se vyskytují nákladní „tuk-tuky“, i běžné osobní „tuk-tuky“, převážející náklad místo pasažérů.

Vlevo vidíme typický osobní „tuk-tuk“, čekající u chodníku na další „kšeft“. Nahoře pak vytuněný „turistický“ „tuk-tuk“ v netradičním nátěrovém schématu.
Tak to vidí pasažér... Na některých místech se vyskytují i netradiční kapotované „tuk-tuky“, jako například na okolních obrázcích v Ayuthaye.
Osobní „tuk-tuk“, nasazený v nákladní dopravě v Bangkoku. Nákladní „tuk-tuk“ ve verzi „dodávka“ obchodního řetězce Carrefour.

Vyšší kategorií jsou normální taxíky, většinou značek Toyota. Taxislužba je v Thajsku poměrně organizovaná a černé taxikaření zde existuje v minimální míře. Vozy taxi jsou vždy natřeny v jednotné firemní barvě, nejčastěji ve výrazném dvoubarevném schématu.

Taxi na ostrově Samui. Taxi v Bangkoku. Nátěrová schémata jsou velmi podobná.

Další, u nás neobvyklá vozidla veřejné dopravy, jsou tyto pickupy a náklaďáčky, přestavěné k přepravě osob. Jsou nasazovány jak k pravidelné „linkové“ dopravě, tak i ke smluvní (taxi nebo třeba „školní autobus“). Za jízdu se platí hotově u řidiče.

Školní autobus v Surat Thani. Čelní skla u těchto vozidel často slouží jako reklamní plocha. Našim předpisům by takto vyzdobené vozidlo asi nevyhovělo...

Mezi civilními osobními automobily převažují pickupy, údajně je Thajsko po Spojených státech druhý největší trh této třídy automobilů; nejčastěji se opět jedná o japonské značky. Ale i zde se samozřejmě vyskytují i vozy jiných tříd, dokonce včetně značky Škoda.

Škoda Fabia na ulici v Chiang Mai. Škoda Octavia na letišti ostrova Samui.
Pickupy se vyskytují od nejmenších verzí, jako je toto Daihatsu v Chiang Mai... ...až po velké Toyoty Hilux.
Pickupy jsou kromě nákladní dopravy využívány i jako osobní, jak dokládá těchto několik snímků.
Pickupy tvoří jednotný vozový park i thajské policie. Vzácně se zde vyskytují i klasické americké Jeepy.

Nejběžnějším způsobem veřejné dopravy jsou v Thajsku autobusy. Pravidelná linková doprava je provozována mezi všemi významnějšími místy, a samozřejmě je zde provozováno i mnoho charterových a zájezdových autobusů. Vozy státního dopravce jsou natřeny v jednoduchém modro – oranžovo – bílém schématu, naproti tomu u soukromých strojů převládají barevné až extravagantní vzory. Vozidla jsou většinou japonské produkce, doplňovaná značkou Mercedes.

Městské autobusy v Bangkoku v Čínské čtvrti.
Extrémní verzi nátěru autobusů představují tyto kousky, zachycené v Ayuthai.
Za povšimnutí stojí detaily výzdoby karoserie, a zvláště čelních oken...


diskuse k článku

založit diskusi