naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 29. 7. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

z nejčtenějších

K železnici Tacna – Arica 23. 3. 2020
Přeprava silničních návěsů po kolejích 11. 5. 2005
ŠKODA 15T je zde! 17. 9. 2008

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2020
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » vozidla » 80 let vozů řady wap

80 let vozů řady Wap

ttext a neoznačené foto: Jan Zukal
vloženo: 30. 10. 2005

Při otázce, jaký je nejdéle vyráběný nebo provozovaný typ dopravního prostředku na světě, se většinou vybaví některá ze silničních legend, nejčastěji pravděpodobně německý Volkswagen, později přezdívaný „VW-Beetle“ neboli „Brouk“, případně „nesmrtelná“ tramvaj T3. Ovšem existuje jiné vozidlo, mnohem nenápadnější a méně okázalé, jež je vyráběno již více než osmdesát let v prakticky stejné podobě, a jehož „epocha“ není zdaleka ještě uzavřena. Jedná se o samovýsypný velkoprostorový železniční vůz, u nás v současnosti známý pod řadovým označením Falls (Wap).

Ač to bude možná znít pro leckoho možná neuvěřitelně, prototyp jeho předchůdce se objevil již v roce 1924, a to na výstavě v německém Seddinu, kde bylo vystaven hned dvacet prototypů různých konstrukcí samovýsypných vozů různých výrobců. Tato výstava se konala ve dnech 24. září až 5. října 1924, a byla pořádána tehdy mladou společností německé Říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn-Gesselschaft, DRG) za účelem vybrat nejvhodnější typ budoucího vozu pro hromadné přepravy sypných substrátů, zejména energetického uhlí. Pro další dodávky byl vybrán vůz firmy Orenstein & Koppel, která je mezi příznivci železnice známa spíše jako výrobce parních lokomotiv pro průmysl a v současné době zejména stavebních strojů, viz zde. Vozy byly dodávány od začátku roku 1925 až do roku 1932 v počtu přes 500 kusů. Byly dlouhé 10 metrů, ložnou hmotnost měly až 60 tun a ložný objem 75 m3. Jejich řadové označení bylo OOt Oldenburg, po roce 1935 změněné na OOt Saarbrücken, kde „OO“ znamená otevřený vůz z ložnou hmotností minimálně 30 tun a „t“ v tomto případě boční nebo spodní výsypné klapky.

Obrázek je již v plné velikosti. Takto vypadala první „wapka“ na světě. zdroj http://www.fh-merseburg.de/~nosske/
Muzejní vůz „Oldenburg 574“ v Drážďanech v roce 2000. Na snímku je dobře patrná nýtovaná konstrukce vozu. foto Tobias B. Kohler, http://www.railfaneurope.net/

Vzhledem k tomu, že vozy byly využívány především v ucelených vlacích (stejně jako dnes), byly některé z nich dokonce vybaveny automatickým spřáhlem typu Scharfenberg, známějším spíše z provozu na motorových nebo elektrických jednotkách osobní dopravy (u nás řada 451 a 452 nebo vozy pražského metra). Typickým příkladem využívání těchto vozů v té době byly ucelené vlaky se slezským uhlím do berlínských elektráren Rummelsburg a Klingenberg, zásobujících elektrickou energií německé hlavní město.

Ucelený vlak v čele s lokomotivou E95.01 před odjezdem z Waldenburgu (dnešní Walbrzych) směr Berlín. tovární foto AEG, sbírka W. Hermann Zkušební jízda lokomotivy E95.03 s 2600 tun těžkým uhelným vlakem, sestaveným z vozů OOt Oldenburg ve stanici Königszelt (dnes Jaworzyna Ślaska) v roce 1928. tovární foto AEG
Dva typické nákladní vlaky z přelomu dvacátých a třicátých let, přepravující slezské uhlí do Berlína v ucelených soupravách vozů OOt Oldenburg. Na prvním ze sbírky Dr. Briana Ramppa vidíme v čele soupravy kratší verze vozů lokomotivu E95.02, na druhém je zachycena ucelená souprava dvanáctimetrových vozů OOt Oldenburg, v čele s parní lokomotivou 58.1330 nedaleko Beuthenu (Bytom) přestupného 29. února 1932. Obrázek pochází ze sbírky Muzea DB.

Na tuto konstrukci navázala výroba delších vozů téže řady, určených pro přepravu koksu. Vzhledem k tomu, že měrná hmotnost koksu je nižší než uhlí, je ho nutno při stejné hmotnosti ložit do většího prostoru. Proto byly tyto vozy dlouhé 12 metrů a disponovaly ložným objemem 91 m3.

Obrázek je již v plné velikosti. Tyto vozy lze již pokládat za přímé předchůdce našich „wapek“. Jediný viditelný rozdíl je použití podvozků s jednostupňovým vypružením pomocí kolébky, obdobně jako u osobních vozů té doby. zdroj http://www.fh-merseburg.de/~nosske/

Vozy tohoto typu byly v Německu vyráběny celá třicátá i čtyřicátá léta, kdy zvláště během druhé světové války vzrostly nároky na přepravy všech průmyslových surovin. Objevují se i další odvozené varianty, jako třeba vozy na přepravu železné rudy. Jednou z nejkurióznějších variant těchto vozů je tato pětinápravová verze vozu KKt Saarbrücken; označení KKt je analogické OOt, zdvojená „K“ zde pouze znamenají zakrytý vůz stejné konstrukce. V roce 1950 byla opět firmou Orenstein & Koppel vyrobena pro DR (West), pozdější DB, padesátikusová série těchto zakrytých vozů se spodními výsypnými klapkami, pro jejichž stavbu byly použity pojezdy zrušených pětinápravových kondenzačních tendrů k lokomotivám řady 52. Vozy jezdily u DB až do sedmdesátých let.

Vůz pro přepravu železné rudy závodů „Reichswerke Hermann Göring“ z roku 1941. foto Westwaggon Köln, sbírka Harald Westermann Na snímku vidíme prototypový vůz při předání provozovateli 15. února 1950. zdroj http://www.kondenslok.de/, sbírka Klaus Wedde

Je zajímavé, že provoz původních německých vozů OOt Oldenburg/Saarbrücken není na československém území znám, resp. doložen, a to ani během let druhé světové války a ani po ní, kdy se k ČSD dostalo mnoho různých kořistních vozů nákladních i osobních.

Po válce se výroba odvozených typů rozbíhá v celé Evropě, u nás začínají v roce 1953 Čs. Vagonky Tatra s produkcí vlastní konstrukce ve Studénce. Tyto vozy, označené řadou Wa a od roku 1982 Fall, jsou vyráběny až do roku 1965 v počtech několika set kusů. U ČD dojezdily poslední v roce 1994, ale stále jsou provozovány některými soukromými dopravci, zejména OKD, D.

Na snímku je jeden z vozů řady Fall (Wa) společnosti OKD, D, zachycený 2. února 2004 na Hlavním nádraží v Ostravě. Dalším provozovatelem této řady je Mostecká uhelná společnost (MUS). Na dvou snímcích vidíme její vlak pro teplárnu v Chomutově 17.5.2003, nejprve na zdejším nádraží a pak na teplárenské vlečce.

Na tuto konstrukci navázala v roce 1972 ve Vagonce Poprad výroba „nového“ typu, který však již na první pohled vychází z předválečné německé konstrukce řady OOt Oldenburg/Saarbrücken. Těchto vozů Wap/Falls bylo u nás do roku 1983 vyrobeno několik tisíc, a kromě ČSD byly exportovány například do Polska, kde dnes jezdí nejen u PKP, ale i dalších dopravců. Technické detaily těchto vozů, provozovaných u ČSD/ČD, se dají nalézt například v „Katalogu nákladních vozů“ na stránkách http://parostroj.net/.

Polské „wapky“ se od našich odlišují mimo jiné kulatými nárazníky, a také šedivým nátěrem (který byl v minulosti používán i u nás).

Na snímku z 10.4.1999 vidíme vyrovnávkový vlak z Německa, vjíždějící na hraniční most přes Lužickou Nisu do Polska, na trati Horka – Wiegliniec, vlak je vedený „sulzerem“ ST 43.314 PKP.

Vozy řady Falls patří dodnes k neodmyslitelnému koloritu našich tratí. V dobách těžby černého uhlí v kladenském revíru patřil k běžným zjevům na pražském „semeringu“ ucelený vlak z vozů řady Falls, směřující k různým odběratelům, nejčastěji do elektrárny v Poříčí u Trutnova nebo do cementárny v Prachovicích. Provoz posilovala vozba ostravského uhlí do Kamenných Žehrovic za účelem mísení s místním, méně kvalitním uhlím.

Na snímku vidíme přejíždět horní hlubočepský viadukt ucelený „wapkový“ vlak, vedený dvojicí lokomotiv 751.155 + 092, dne 30. června 1997.
4. listopadu 1999 přejíždí uhelný vlak železniční most na Výtoni, v čele se „šestikolákem“ 181.036. Do třetice opačný uhelný vlak z Havířova do Kamenných Žehrovic v Hlubočepích 20. ledna 2000. V čele jsou lokomotivy 751.092 + 219, kterým na postrku (mimo záběr) pomáhají 751.066 + 155.

Jiným typickým příkladem nasazení „wapek“ ČD jsou exporty uhlí do Německa a Rakouska. Například ostravské uhlí bylo ovšem v posledních letech z trasy přes Prahu do Lince nasměrováno na Brno a Jindřichův Hradec a z vozů Falls do řady Eas.

Ucelený vlak mosteckého uhlí 18.4.1999, směřující dále po trati 220 do Rakouska, přejíždí most přes Vltavu na tzv. holešovické přeložce v Praze. V čele vlaku jsou stroje 363.077 (přípřežní) a 363.065 (vlaková). 23. října 2000 vidíme vlak ostravského uhlí, směřující do lineckých hutí. Lokomotivy 363.077 a 115 zdolávají poslední stovky metrů před vrcholem stoupání tratě 220 ve Střezimíři, kde přípřežní stroj 363.077 odstoupí.

Současné ČD se potýkají s nedostatkem provozuschopných vozů této řady, jež je dán především jejich technickým stavem, vyplývajícím z jejich poměrně vysokého stáří (nejnovější vozy jsou více než dvacet let staré). Nedostatek vlastních vozů je momentálně řešen pronájmem shodných polských vozů, taktéž z produkce československých vagonek. Vozy, původně patřící polské společnosti CTL, jsou k ČD pronajaty přes francouzského pronajímatele nákladních vozů NACCO a slovenskou firmu AX Benet. Vozy jsou zařazeny do běžného provozu společně s vozy ČD, jak ukazují následující dva snímky.

Praha-Malešice, 31. května 2005, na vlaku Pn 64811 je řazena skupina těchto vozů z Třebušic do Sedlčan k místnímu obchodníkovi uhlím.

V polovině devadesátých let se na českých kolejích objevily původem slovinské vozy řady Fals-z, z produkce chorvatského výrobce Duro Dakovič Slavonski Brod. Tyto vozy dnes provozují například firmy Transportservis Beroun (v modré barvě) nebo OKD, D. Vozy byly v počátcích svého provozu u nás provozovány v původním slovinském nátěru i s logem a nápisem TE-TO Ljubljana.

Na snímku několik těchto vozů na vlečkovém kolejišti Lomů Mořina 25. září 1997. Společnost jim tvoří lokomotiva 726.505, ještě v původním provedení před rekonstrukcí.

Možnou budoucí cestu vývoje těchto vozidel ukazuje prototyp čtyřčlánkového vozu řady Feelrrs, ve verzi pro PKP Cargo představený na loňském veletrhu Innotrans v Berlíně. Vůz nabízejí polské strojírny PESA Bydgoszcz, a více podrobností o tomto nevšedním vozidle lze nalézt například zde.

Na fotografiích Libora Nováčka je čtyřčlánková „wapka“ na berlínském veletrhu Innotrans.