Ad Mr.Peugeot: Tak ten přelom ocel/hliník spadá tedy do roku 1974?

BMW 326 s pěknou SPZ zaparkované u supermarketu.



(Příspěvek byl editován uživatelem PAZ_672M.)

PAZ 672M
Hm, tak tole je dělo. Takto staré BMW a ještě krásnou dvoupísmennou značkou asi bude v našich končinách velice zřídkavý, ne-li unikání.

Vlastimil l
Odpověď na tvojí otázku je trochu komplexnější. Každý okres to měl jinak. Úplně první okres bývalého Československa, ve kterém se hliníkové značky objevily (možná tak trochu na zkoušku), byl již v roce 1972 okres Brno-venkov. Postupně pak okresy mezi 1973 až +- 1976 (možná i pozdějc, podle velikosti zásob na skladě) přecházely na hliníkové značky.
Je dokonce pár takových okresů, kde se ten přechod odehrál na 2x. Mezi takové patří třeba zmíněné BO, KI nebo i Praha. Pro lepší představu, v Praze to bylo nějak takto:
- do konce série ABO byly Fe (+- 6.1973)
- ABP byl hliník (+- 6.1973 - +- 12.1973)
- ABR + ABS zase Fe (+- 12.1973 - 7.1974)
- od ABT pak napořád hliník (od 7.1974)

Asi by to patřilo do youngtimerů, ale je to na Včkách, tak sem. Stálice v Brně - Bystrci, chybí u toho akorát Bodie a Doyle .

Ad Mr. Peugeot: Aha
Děkuji za detailní vysvětlení. Já byl na tom, že v rámci republiky nastal šmitec pro ocelové značky a najednou začaly hliníkové. Holt, jak říká jedno židovské přísloví "Všechno je jinak".

Ještě něco od nás. Motor ze shořelýho Oldsmobilu nabral jiný vnitřnosti a jiný barvy, Camaro už má zadní lampy, dveře a z jistých úhlů pohledu už vypadá jako auto, a přístrojovej panel sehnal bratr na e-bayi a já ho musím nějak odvšivit a uvést do chodu.



No a Zimmer zatím defakto beze změny, pracuje se na dílech, co nejsou zvenku vidět.



Omluvte mobilní fotky z přítmí, ryze dokumetační.

Ad 706rto a jeho příspěvek hodně nahoře o wartburgu 311:

Tak to já se někdy stavim a nechám ti tam toho mého Valdaufa také k renovaci.

Né, ale trochu vážněji. Na veteránských srazech potvávám vždy z 99% takto vzorně zrenovované w. 311. Je na ně radost pohledět. Ale mám ještě raději, když se najde nějaká ta původní. Dle mého vkusu je to teprve pomlsání, když je vůz v autentickém stavu. Já se tedy proto do renovace nepouštím. (Tedy v neposlední řadě i z důvodu nedostatku času, místa, financí a také, a to zcela na rovinu i díky chybějícím dovednostem. ) Zastávám tedy opačnou stranu barikády.
Samosřejmě, že po přivežení prošel můj vůz ( musel projít ) jakosi revitalizací, hlavně v podobě zfunkčnení brzd, elekrické soustavy, výfukové soustavy, chladící soustavy, výměna spojky, převodovky, těsnění pod hlavou... Také došlo, jako u kolegy rto na gumové unašeče, což je oblíbené "téma" u W 311. Na konec prošel vůz zušlechtěním interiéru a exteriéru. (tempopasta umí vážně zázraky:-) Ale GO vozu jsem se, jak již píšu výše, vyhnul.

Mám rád, že mé auto má stařecké vady, jako je třeba u mě často kritizovaný nelesklý volant, jež má částečně ošoupanou barvu po řadě rukou, co jej drželi. Že má vůz příjemě ošuntělý interiér, nereprodukovatelnou vůni, kde nejsou cítit nové materiály. Pod kapotou stále ještě tluče dobový, i když životem znavený motor. Původní šestivoltovou soustavu stále zvládá hrdě dobijet origo dynamo, jež si po letech služby vysloužilo poze nové uhlíky. Co na tom, že původními šedými 50 let starými gumami zatéká, unavená listová pera již zdaleka nepruží, jako zamlada... a tak bych mohl pokračovat. To auto má asi tisíc bolístek, ale právě pro ně jej mám tak rád. A každý výlet je pak neopakovatelným zážitkem.

Pro ilustraci přidám pár fotek již zde notoricky známého mnou popisovaného vozu...




A pár obrázků po přivežení domů...



a tak nějak to začalo...


Edit: ještě foto zadní části vozu po přivežení.


(Příspěvek byl editován uživatelem Pavel358.)

Pavel358:taky super

Pavel 358:
Slovutný mistře, dovolte abych se hluboce sklonil nad Vaším mistrovstvím a prozíravým přístupem k historii.
Chci prostě říct: Umíš a rozumíš tomu !!

Pavel 358 I já se připojuji ke gratulaci, jsem velikým fandou původních, nerenovovaných vozů s viditelnou historií, možná bych tam drze nechal i ty původní zrezlé nárazníky

Zde na fotce moje Kachna po námluvách s divočákem a na druhé fotce po mém "odborném" vyklepání. Šrámy jsou vidět, ale to prostě k autu patří a mě se to líbí...

Ad Pavel 358:

Máš moc hezký dochovaný kus W311. Kdyby ten můj byl v takovémto stavu, tak bych ho též nechal a jen doladil do hezkého provozního, čistého a funkčního stavu. Ten můj však toho v minulosti zažil nesporně mnohem více, takže byl v rámci svého letitého provozování různě opravován, aby vůbec směl na silnici, a v rámci toho i vylepšován, tudíž původní prostě není. Napravil jsem jen to, co bylo špatné či opravdu poškozující tento exemplář... O celkové renovaci v tomto případě ale též mluvit nejde. Jak jsem psal již v původním příspěvku, z hlediska originality to opravdu cenný kousek není.

Ad PAZ 672M, přísp. č. 42:

BMW 326 na snímcích v uvedeném příspěvku bylo též vyrobeno v továrně v Eisenachu a vlastně je díky tomu nepřímým předchůdcem Wartburgů, které se v této továrně za časů NDR vyráběly. Třistadvacet šestky bylo v letech 1936 až 1941 vyrobeno v počtu 15 936 ks a to v provedení sedan a kabriolet. V roce 1946 ještě vzniklo 18 sedanů a 3 kabriolety. Na jeho bázi pak vznikl modernizovaný BMW 340, mající přepracovanou přední a zadní část karoserie.



Po roce 1952 pak tento model nesl označení EMW 340, když továrna v Eisenachu již značku BMW nesměla nadále používat. Modelu 340 bylo v NDR v období 1949 - 1955 vyrobeno 21 083 ks.
Viz můj následující příspěvek.

Když už jsem zde načal to téma Wartburgů, desetiletí rozšířeného pojmu, co již takřka zcela zmizel ze silnic a mladým pod třicet to již dnes většinou moc neříká, tak přidám i něco z jeho slavné historie, a že jeho továrna v Eisenachu má velmi dlouhou historii výroby automobilů, a že se tam v ní dodnes pokračuje.
Továrna byla založena 3. 12. 1896 vynálezcem a průmyslníkem inženýrem Heinrichem Ehrhardtem pod názvem Fahrzeugfabrik Eisenach, zkráceně FFE, vyráběla jízdní kola a ruční zbraně a první automobil z její brány vyjel v roce 1898 a byl pojmenován Wartburg podle starobylého hradu stojícího nad městem Eisenach. Tato automobilka tak byla čtvrtou v Německu, která začala vyrábět automobily.



Vůz měl výkon cca 5 koní a byl velmi podobný kočáru.
V roce 1903 se továrna, zaměstnávající 1300 lidí, dostává do finančních potíží a akcionáři na Heinricha a jeho syna Gustava Ehrhardta vyvinuli tlak k odstoupení. Jméno Wartburg je po vyrobení 250 ks těchto vozidel opuštěno a je nahrazeno názvem DIXI. Vedení technického úseku firmy se ujímá inženýr Willi Seck, a pod ním továrna začíná vyrábět kvalitní velké osobní automobily a stranou nezůstaly ani nákladní vozidla. Špičkovým modelem je DIXI U35, mající 65 koní a dosahující rychlosti 85 km/hod.



Přichází ale světová válka a prosperující automobilka je převedena na válečnou výrobu, vyrábí pouze vojenská nákladní auta, děla a střelivo. Po válce automobilku těžce poznamenaly válečné reparace, výrobní zařízení je demontováno ve prospěch vítězných spojenců. Výroba automobilů se tedy rozbíhá až roku 1919, ale těžké poválečné časy znamenají, že na předválečný úspěch velkých vozů se nedá navázat. Jsou zde tedy vyráběny i velké dieselové motory pro lodě, traktory apod. Poválečná krize nutí akcionáře fůzovat v roce 1921 s Gothaer Waggon Fabrik AG a vzniká nový název továrny Dixiwerke. Vše by se vyvíjelo docela slibně, ovšem obrovské válečné reparace přinesly hyperinflaci, která vyvrcholila v roce 1923/1924, která po sobě zanechala spoušť, střední vrstva obyvatelstva přestala v podstatě existovat. Proto se definitivně zvolil odklon od velkých modelů, a nakonec se vše v roce 1927 vyřešilo koupí licence úspěšného anglického vozu Austin 7, vyráběných pod označením DIXI 3/15.


Koncem roku 1928 kupuje Dixiwerke od Gothaer Waggon Fabrik AG výrobce leteckých motorů a motocyklů Bayerische Motoren Werke AG (BMW), které tak vstoupilo do výroby automobilů.
Licenční výroba od Austinu pokračovala i nadále, v roce 1929 se označení změnilo na BMW 3/15 PS a byly jich vyrobeny desítky tisíc kusů.
Na jeho bázi v roce 1930 vznikl sportovní roadster nesoucí označení BMW 3/18 Wartburg Type. Výkon 18 koní a hmotnost pouhých 410 kg z něj udělala první úspěšný sportovní automobil BMW na světě.



V roce 1934 BMW odešlo od výroby méně ziskových malých vozů a orientovalo se již pouze na produkci nových automobilů se šestiválcovými motory. První vůz této řady byl kabriolet BMW 303 představený v roce 1933. Až do roku 1941 se pak vyráběla úspěšné modely BMW 315, BMW 319, BMW 326, BMW 327, BMW 335 a i elegantní a velmi úspěšný sportovní vůz BMW 328.



Pod značkou DIXI bylo v rozmezí let 1903 až 1930 vyrobeno přes 18 000 automobilů.
Pod předválečnou značkou BMW pak bylo v Eisenachu vyrobeno téměř 79 000 vozidel.

V roce 1941 byla výroba automobilů zastavena a přešlo se na válečnou výrobu motocyklů. Od roku 1937 se v nové továrně vyráběly i letecké motory. V průběhu války se v Eisenachu vyráběly i minomety. Během války byla továrna několikrát bombardována a v roce 1945 byla ze šedesáti procent zničena.
Továrna byla obsazena Američany, ovšem na základě spojeneckých dohod bylo toto území postoupeno do sovětské sféry vlivu. Z Eisenachu proto odešlo mnoho důležitých osob, a i výrobní dokumentace. 3. července 1945 vstoupily do továrny jednotky Rudé armády a továrna přešla pod sovětskou vojenskou správu. Továrna byla znárodněna, a díky úsilí místních pracujících se nakonec povedlo dosáhnout toho, že výrobní zařízení nakonec nebylo repatriováno a odvozeno do SSSR.
Těsně po válce byly vyráběny ruční vozíky, jelikož o automobily nebyl pochopitelně zájem. Ale již v listopadu 1945 byla obnovena i výroba aut i motocyklů. Šlo zejména o automobil BMW 321 a motocykl R35. Vozidla byly dodávány zejména do Sovětského svazu jako odškodnění. Do roku 1950 šlo o téměř devět tisíc automobilů.
V roce 1948 se rozběhla výroba modelu BMW 340 či BMW 327. Po roce 1951, kdy bylo soudně rozhodnuto, že značka BMW nemůže být továrnou v Eisenachu používána, to bylo přiznáno Mnichovu. Došlo tedy k přejmenování továrny na Eisenacher Motorenwerk a označení automobilů bylo změněno z BMW na EMW.



V letech 1945 až 1955 tak bylo v Eisenachu vyrobeno téměř 31 000 automobilů se šestiválcovými čtyřdobými motory, vycházejícími z konstrukce BMW, a 83 000 motocyklů R35.

V roce 1952 byla továrna ze sovětského područí předána Německé demokratické republice a byla svým způsobem propojena se spojenými továrnami bývalého Auto Unionu resp. DKW a Horchu ve Zwickau a tím začaly přípravy na reorganizaci celé výroby motorových vozidel v NDR.
Automobilky ve Zwickau byly po válce v ruinách, navíc postiženy i odvozem výrobního zařízení do SSSR. Výroba aut se rozeběhla postupně až v roce 1949 v podobě předválečné dvouválcové dvoutaktní DKW F8 (později IFA F8), vyráběné do 1955. V roce 1950 se zde začala vyrábět novější tříválcová DKW F9 z roku 1940, kdy tento vůz zde vznikl jako odpověď na konkurenční lidový vůz Volkswagen brouk. Později bylo tato „dékávé“ přejmenováno na IFA F9 a v roce 1953 byla její výroba v důsledku reorganizací v automobilovém průmyslu NDR předána do Eisenachu, jelikož bylo vládou NDR rozhodnuto, že ve Zwickau se budou vyrábět malé vozy.
Dále se po válce v bývalé továrně Horchu ve Zwickau vyráběly traktory a lehké nákladní vozy a v roce 1955 se počaly produkovat moderní luxusní vozidla P240 pod předválečnou značkou Horch, od roku 1957 pojmenované jako Sachsenring P240, když soud o značku Horch NDR prohrálo. Výroba P240 byla bez náhrady ukončena v roce 1960.



IFA F9 v Eisenachu byla zmodernizována úpravou čelního skla – dvojdílné bylo nahrazeno jednodílným a zadní okno bylo výrazně zvětšeno. Navíc byla vyráběna nejen v provedení sedan, ale i jako kabriolet a kombi. F9 vznikala i ve vojenském provedení. Přesto tento automobil působil již příliš zastaralým předválečným dojmem a nesplňoval požadavky ani z hlediska prostoru a pohodlí pro cestující, i pro malý kufr, špatný výhled či pouze dvoje dveře otevírané proti směru jízdy.



Typu F9 bylo v Eisenachu do roku 1956 vyrobeno na 39 000 ks, a nahradil jej vůz znovuzrozeného jména Wartburg, typově označen dle tradice od BMW jako 311.

Pokračování předchozího příspěvku:

Wartburg 311 byl představen v roce 1955 veletrhu v Lipsku. 311-ka byl ve své době moderní, pohodlný, progresivní automobil, který by obstál i v mezinárodním srovnání i na vyspělých trzích. Rozvor byl prodloužen o 10 cm, karosérie byla čtyřdveřová s objemným zavazadlovým prostorem. Motor měl výkon 37 koní a největší rychlost vozu byla 115 km/hod. Předsériová výroba začala 18. října 1955 a sériová se pak rozeběhla 2. ledna 1956.



Výroba sedanů probíhala do roku 1965 a některých modelů do 1967. V průběhu procházel výrazným postupným vývojem a vylepšováním, a to až vcelku zásadních rysů.
Wartburg 311 sériově vznikal celkem v třinácti provedeních karosérie, v těch zásadních vedle sedanu jako kupé, kabriolet, třídvéřové kombi, pětidvéřové kombi, kombi se snímatelnou pevnou střechou či i v čistě sportovní verzi jako dvoumístné kupé s motorem o výkonu 50 koní.
• 311/0 - standardní čtyřdveřový sedan
• 311/1 - luxusní čtyřdvéřový sedan
• 311/2 - dvoudvéřový kabriolet
• 311/3 - dvoudveřové kupé
• 311/4 - policejní hlídkový vůz
• 311/5 - pětidvéřové kombi “Camping“ a a proskleným posuvným krytem nástavby
• 311/6 - čtyřdveřový sedan s pravostranným řízením
• 311/7 - dvoudvéřový pickup
• 311/8 - standardní čtyřdveřový sedan se střešním oknem
• 311/108 - čtyřdvéřový luxusní sedan se střešním oknem
• 311/9 - třídvéřové kombi
• 311-300 dvoudvéřové kupé se snímatelnou střechou Hardtop
• 313/1 - dvoudveřový sportovní automobil s motorem výkonu 50 koní

Snímky některých karosářských variant třistajedenáctky:




V roce 1965 vznikl jakýsi přechodný model Wartburg 312. Měl původní vaianty karosérií typu 311, ale byl již vybaven novým šasi podvozku budoucího Wartburgu 353. Na první pohled se nechal odlišit díky použití menších 13 palcových kol proti původním 15 palcovým. Užití vinutých pružin a tudíž nových náprav přineslo velmi pohodlné pérování a zlepšené jízdní vlastnosti i jednodušší údržbu podvozku.



Wartburgů 311 bylo vyrobeno téměř 259 000 kusů a přechodového typu 312 necelých 34 000 kusů.


V roce 1966 byl na trh uveden nový Wartburg 353. Již připravený rám dostal novou moderní karosérii pontonového střihu, vyznačující se bohatým prosklením a velkým zavazadlovým prostorem. Motor měl novou hlavu se zabudovaným vodním čerpadlem i termostatem chlazení, výkon dosáhl 50 koní. Četnost karosářských variant velmi klesla, k dispozici byl v podstatě jen jako sedan a kombi, v minimálním množství se objevil i jako Pickup.
Ve výrobě s dvoutaktním motorem se typ 353 udržel neuvěřitelných 22 let. Ale ani v roce 1988 nepřišel plnohodnotný nástupce. Socialistické ekonomiky měly od počátku sedmdesátých let čím dál větší potíže, a šetřilo se na vývoji a zejména na rozvoji infrastruktury. A tak do takřka čtvrtstoletí vyráběného vozidla byl zabudován čtyřtaktní čtyřválec, jenž nakonec nebyl ani vlastní konstrukce, ale šlo o licenčně vyráběný motor od Volkswagenu. Takto vzniklý Wartburg 1,3 se udržel ve výrobě do dubna 1991m, kdy z důvodu pádu železné opony o tyto nerentabilně vyráběné automobily přestal být zájem.



Wartburg 353 ve všech provedeních spatřil světlo světa v počtu 1 225 000 exemplářů. Wartburgu 1,3 pak bylo vyrobeno dalších 153 000 kusů.
Do roku 1991 bylo v eisenašské automobilce vyrobeno celkem 1 838 000 tisíc automobilů značek WARTBURG, DIXI, BMW, EMW a IFA.

Do zastaralé automobilky v Eisenachu vstoupil již v dubnu 1990 Opel a již na podzim se zde se znakem blesku začala vyrábět první vozidla. Stará továrna byla takřka celá zbourána, a postavena nová, ale to je již jiná kapitola.

706rto
Po dlouhé době, tu čte člověk opravdu hodnotné příspěvky. Konečně.

a to máš pravdu!Sedan lux byl naším svatebním!

Něco z dnešního srazu vozidel do r. v. 1940 v areálu bývalých skláren v Tasicích na Havlíčkobrodsku .
Musím uznat, že tak pěkný sraz už jsem dlouho nezažil .

Limit už víc obrázků nepovolí, takže pokračování po půlnoci...

Tyto vozy, ač podle registrací již zasloužilí veteráni, zůstaly stát před branou. Holt tohle se ještě před rokem 1940 nevyrábělo .


Mému fotoaparátu neuniklo jediné vozidlo, vše co tam bylo je nyní i tady.

Jejej ten amazonek je luxusní.
Jediný vozidlo co mě z těch fotek nějak oslovuje a ještě tam bylo jen jako povoz čumilů...

Martin_100:mám to stejně,akorát já s tim preludem

Jdu takhle kolem Kauflandu, poklidná nedělní procházka a najednou vidím jak se ke kauflandu řítí pár důchodců s tímto Nákupní taška pro nedělní nákup v Kauflandu


Po tom co jsem auto i přesto že ho znám ze srazů přestal očumovat a šel pryč se k němu přiřítil kluk tak 16-18 let a zaujatě si to začal prohlížet a fotit na mobil. Napadlo mě že bych s ním hodil řeč ale už jsem byl relativně daleko a vracet se mi nechtělo..
Každopádně parádní zpestření nedělního odpoledne, to by ani člověk nečekal.

Sice starej kepl ale srdce pošťáka zaplesalo
Můžu si obrázek vypůjčit na pošťáckej "tajnej" fejsbuk s uvedením autora?

Jo, v pohodě, můžeš Vlastně mi ani nedošlo že si pošťák a mohlo by tě to zajímat To auto znám ze srazů, ale prohlídnout si ho v klidu sám na parkovišti je k nezaplacení. Tuším že je místní, už jsem ho tu v RK směr kaufland viděl jet jednou, ale jelo se autem a auto bylo v protisměru.

Jožin_z_bažin:
Nad nárazníkama, a maskou jsem taky dlouho přemýšlel, jak je vlkastně vyřešit. Ty na voze už to měly opravdu za sebou. Dát je nově chromovat se mi nechtělo ( byly i otlučené a bylo by to drahé. )
Sehnal jsem tedy jiné, jen o trochu lepší. Při pořízení však taky vypadaly hrozně. No a tyto lepší se mi podařilo rozleštit (ručně! )do lesklého stavu. Bylo to hodně pracné, ale výsledek stojí za to. Samosžejmě, že jsou ty nárazníky i po pracném leštění krupičkovaté, ale k tomu vozu to bombasticky sedí.

Paráda děkuju Kubo

Ty dveře olemované hliníkovým profilem musely působit ve své době dost futuristicky.

Ta poštovní tatřička je fakt moc pěkná, kdopak tu nástavbu tehdy dělal?

Od Lovce vraků, příspěvek č. 1143: 5. a 6. snímek - na nich je mnou výše zmiňované BMW 3/15; a v příspěvku 1144: na 1. až 3.snímku je BMW 328, obé ve třicátých letech minulého století vyráběné v Eisenachu.

Ad 706rto (257): Ta poštovní tatřička je fakt moc pěkná, kdopak tu nástavbu tehdy dělal?

Tak to je jistě věc názoru ... Kdo tu nástavbu tehdy dělal, nevím. Ale že ten restaurovaný vůz (spíše replika) neodpovídá dobové předloze, vím jistě. Nástavby asi dělalo v různých letech více karosáren, proto mohou být na dobových snímcích tvarové odchylky. Ale barevné provedení výše uvedeného vozu je naprosto špatné. Barva je tmavá a odstín úplně jiný (viz příloha). Vozy i nástavby měli bílé nebo kombinované linkování (narychlo užité snímky) a ten znak Československých pošt na bílém podkladu je opravdu tristní. Je to škoda, protože to i tak dalo jistě hodně práce.

Co to je?

}

mardob:
Fiat - Zastava 615

Pavel 358 - fantastická práce s tím rozleštěním Nevěřil bych tomu že ten nárazník vlevo co vypadá jako kus šrotu, bude vypadat jako ten vpravo A samosebou otázka, čím se to tak jako povedlo? Silichrom?

Ad Feudal:
Asi jó, jsem ohledně prvorepublikové pošty jen v pozici naprostého laika, a neumím vůbec posoudit, jak moc je modrá barva jiná, než byla kdysi, jakož i zda znak pošt je vyveden správně, i když i z těch starých foto je rozdíl proti aplikovanému provedení v tom bílém podkladu patrný jasně.
Na internetu na mne vypadlo několik modifikací, docela rozdílných, co se týká těch pruhů na poštovních autech a tak se v nich neorientuju ani teď. Ale tvarově si ta nástavba je, podle dostupných foto, docela věrná.
Nu, a že by se pošťácké auto, stavěné před 85 lety v pár kusech, dochovalo bez potřeby tu dřevěno-plechovou nástavbu udělat nejspíše od píky znovu, to asi nejde očekávat, to by se rovnalo zázraku. Podle fotografií (naživo jsem ji neviděl) si pořád myslím, že je to kus pěkné práce, a proč to (třeba zatím) nemá pruhy, to asi ví majitel.

Ad pavel358,auta renovovaná od základu jsou krásná,ALE renovace se dá udělat teď,či za 2,3,5,15 let vlastně kdykoli,ale tím se udělá tlustá čára za původností,kterou již NIKDY nelze překročit zpět.Je samozřejmé,že pokud je auto či motocykl na pokraji rozpadu, je renovace nezbytná,ale pokud je to možné jsem zastáncem co nejdelšího udržování stroje v původním stavu,byť s retušemi a za cenu,že na srazu veteránů nedostojí ocenění a bude tak nějak přehlížen,že se málo leskne a ty chromy jsou už taky nic moc,no a ta prošoupaná sedačka no hrůzza...No ale pro mě prostě původní je původní a NEJLEPŠÍ!!!!

Přesně tak ....
Tuten web si pročtěte a pochopíte.
http://www.motorestaurovani.cz/
Pán k tomu má správnej přístup a vše dobře vysvětluje.

OBRAZEM: Plážová party, která voní benzinem
odkaz

Bagr poclain-dobrá práce

Včera v centru

Tu poštovní Tatru a jejího majitele trošku znám. Je to jedna z snad 12 kusů vyrobených přímo v Kopřivnici. Pán to přitáhl domů a chtěl to použít na stavbu klasické otevřené 12. Ale vrtalo mu to hlavou, co že to vlastně bylo a tak se obrátil na Kopřivnici, kde mu potvrdili, že podle výr. čísla je to autentická poštovní Tatra. A tak opustil myšlenku na faeton a uvedl to do jakž takž původního stavu. O lakování jsem s ním nijak nehovořil, ale pokud by se mu prokázalo, že to má mít linkování, tak by to určitě rád udělal. Je to starší pán (je mu přes 70) a tak se k nějakým spolehlivým informacím propracovává dost těžko. Ale rozumným podnětům by určitě byl přístupný.
Jinak Transite máš pravdu, pán je skoro místní neboť je z Lična.

Video veteránů: http://video.idnes.cz/?c=A150824_143515_auto_ojetiny_fdv&idVideo= V150824_162204_webtv_sha

Trochu si to zde dovolím vytapetovat víkendovými obrázky z DDR, většinou ze 13.srazu "Traktoren und Oldtimertreffen" v Cihelně Mildenberg

pokračování z DDR - na téma IFA a Wartburg

Trabant - ale jaký? Já osobně bych tipoval ještě původní T500



"Trabant" v nákladním provedení z muzea průmyslových drah a klasický T601 nedaleko od něj



a v tomto případě si nejsem taky jist - je to ten luxusní předchůdce Wartburgu nebo originál BMW?

Ad Arj:
Na snímcích je se vší pravděpodobností Trabant P50 (500), za zmínku stojí i stahovací střecha, kterou mohl být tehdejší Trabant vybavován.
Ten náklaďák je IFA H6 z padesátých let.
A ten luxusní předchůdce Wartburgu je opravdu BMW/EMW 340.

Ta IFA F9 Cabrio má kapotu/masku z konce výroby 1955/56. Ty hliníkové ochrany proti kamínkům na zadních blatníků jsou pak zřejmě nepůvodní, tyhle totiž náleží následníkovi, Wartburgu 311/900.

Ten náklaďák rozhodně není IFA H6, ale o váhovou kategorii lehčí (IFA) Sachsenring S4000-1

Ad Hynek:
Máš pravdu, chybka se vloudila, je to menší sestra.

olcit

Tenhle Oltcit byl na prodej poblíž Hradce Králové za desítku bez eko zlodějiny odkaz. Datum vložení 8.7.2015, takže už je možná prodaný? Každopádně na tvých fotkách vypadá že je nějaký zpustlý, na fotkách z inzerátu se tváří o něco lépe.. Před rokem byl jeden na prodej u Trutnova za sedmičku + taky snad ekozlodějina. odkaz

Transit01 je v muzeu techniky jak dlouho nevím

Včerejší fotky historických vozidel Zlín U Zámku.
Alfa Romeo a její teploměr ze Škody 120 :-) U vozidel neřeším původnost, ale funkčnost :-) Teploměr ze Škody 120 jsem viděl na Multicaře 25, Tatraplánu apod. :-)

Různé Bugatky

Porsche

Stará Škoda autobus a hasiči. Typ vozidel neznám, zdají se mi podobná :-)

Díky Kwasi

Možná to tu již bylo, slyšel jsem, že v padesátých letech závodila nějaké skládanka Octávky s Bugattkou? Takového stroje mám rád, zkombinovat nepasující věci považuji za důkaz konstrukčního umu a zachráníš tak věci, které by jinak šly do šrotu. Četl jsem, že různí veteránisté používají jako zdroj náhradních dílů různé traktůrky vyrobené ze starých motorek a aut. Takto jsem získal motor ČZ 175 ccm skútr na drezínu a nechal jej opravit. Prý kdosi tunil staré Aerovky motory Wartburg?
Žertovný dotaz: Utáhl by parní vůz Sentinel autobusový vlek za RTO? Viděl jsem fotku, jak táhne vlek s popelnicemi :-)
Pramen http://www.planetdiecast.com/index.php?option=com_kunena&func=vie w&catid=167&id=47860&limit=15&limitstart=15&Itemid=2455 Nebyl by problém s brzdami? Pokud někdo můj návrh realizuje, pozvěte mě prosím, rád se svezu :-) Díky
Jinde jsem viděl video, jak parní válec táhne náklaďákovou vlečku a polní kuchyň https://www.youtube.com/watch?v=uMEQxjOmj-M
Už jsem to sem dával :-) V Anglii přestavěli parní válec na motorový :-)
Pramen: https://www.flickr.com/photos/norfolkboy1/15602041859/
Za případné informace díky Kwasi

Tak tady zamíchám trochu hrušky s jabkama z poslední doby

Prý kdosi tunil staré Aerovky motory Wartburg?

Ano, to se dělalo a možná pořád dělá. Jednu Aero 30 s motorem z warana znám osobně ze srazů.

Ještě bych rád po návratu z letního trajdání po světě rád poděkoval všem diskutujícím, jmenovitě pak 706rto, za krásnou debatu. Tohle se četlo skvěle!

Parní tahač LOWA z DDR (c) Svět motorů 1951 Kdo o tom ví více? Zachoval se nějaký? Díky Kwasi

Tady jsem k parnímu tahači našel odkaz: http://www.drehscheibe-online.de/foren/read.php?17,4489982 (zkopírujte ho přímo do vyhledavače :-) Vozidlo prý bylo postaveno v 1 kuse, sériově vyráběno nebylo a nezachovalo se :-(

Jawa Minor v sobotu v Krásné Lípě.

Parní válec táhne džíp :-) Je to z Anglie (Dorset 2013?) Obě fotky pocházejí odsud: http://www.strassendampf.de/
Další anglický parní výtvor, vypadá to na repliku? Kola apod.? Některé takové anglické parní výtvory mají i SPZ :-)

Díky Kwasi

To není žádná replika, ale tříčtvrteční „samodomarobo” inspirované parním vozem Mann's .

kwasi: Tak parní válec nemá s vlekem sebemenší problém.


(Příspěvek byl editován uživatelem Hynek.)

Vážení,
k běžné výbavě parního válce byl tzv. "Vlček".
Dvoukolý přívěs s mohutným hrotem, který sloužil k rozrušování starých silničních povrchů.
Viděl jsem několikrát tahat maringotku.
Obecně je spíše problém s brzděním.