naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 27. 3. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2020
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » cestování » od domažlic k čierné nad tisou

Od Domažlic k Čierné nad Tisou

text: Aleš Lukaštík
vloženo: 17. 3. 2006

Tak jsem si konečně udělal čas a rozhodl se, že si udělám evidenční akci zaměřenou na mechanická návěstidla a závory u nás a na Slovensku. Vydal jsem se do ostravského ČD centra a koupil si lůžko na trasu Bohumín – Plzeň a na přímý lůžkový vůz České Budějovice – Košice.

V pátek 3.3. jsem ve 21.30 přišel na druhé nástupiště bohumínského nádraží a netrpělivě vyhlížel příjezd Excelsioru. Vlak se přesně vřítil do nádraží a já se přesunul k mému lůžku. V čele je lokomotiva 162.005.

Odevzdal jsem jízdní doklady a šel do svého kupé. V kupé jsem měl jednoho spolucestujícího, já se v klidu svlékl a než jsme dojeli na ostravské hl. n., tak jsem ležel. Po najetí na koridor v mžiku usínám a u Studénky už tvrdě spím. Probouzím se až u Rokycan, kde se začínám pomalu oblékat. Jdu za průvodcem, beru si doklady a netrpělivě vyhlížím Plzeň. V Plzni vystupuje docela dost lidí a já se přesunuji do haly, kde k mému údivu je víc cestujících, než bezdomovců a pochybných existencí. Na osobák do Plzně mám docela čas a tak se rozhlížím po nádraží. Nic zajímavého se neděje. Okolo 6:10 nalistují můj vlak na pragotron a já se k němu přesunuji. Jaký je můj údiv, když nacházím vlak bez lokomotivy a soupravu zhasnutou. Alespoň je v ní teplo. Pohodlně se usazuji a vyčkávám odjezdu. V 6:35 přijíždí 750.330 a přichází pohledná průvodčí, která připravuje soupravu k jízdě. Přesně v 6:45 se rozjíždíme a já pozoruji, že souprava je docela plná. Je zřejmé, že „klasika“ je zde zcela oprávněně. V Nýřanech se souprava docela vyprazdňuje a já vidím křižování s Os od Domažlic. V jeho čele je 754.028. Netrpělivě čekám, až uvidím něco mechanického. První mechanické závory vidím na plzeňském zhlaví ve stanici Holýšov – jsou v dost špatném stavu. Dřevna vypadají, že drží pouze silou vůle. Asi se zde čeká nějaká náhrada nebo se zdejší zabezpečovačka chce zbavit závor suchou cestou. Za Holýšovem vlak uhání dál k Domažlicím a za Staňkovým najíždí na opravený úsek tratě, který vypadá jak koridor. Další závory přes polní cestu jsou v zastávce Osvračín. Zastávka je opravena do koridorových parametrů a závory zde vypadají jako přízrak. Brzo však budou minulostí, protože jsou zde už sloupy nového PZZ. Za chvíli přijíždíme do Domažlic a já se modlím ať jedu do Klatov „kredencem“ (831). Bohužel je u budovy přistavena „pomsta ze Studénky“.

V motoráku (810.042) je asi deset lidí a já se nepohodlně usazuji na tvrdé koženkové lavice. Přesně načas odjíždíme. Já se těším na ráj mechanik. První závory jsou ve Spáňově, jsou to jednodráty směrem na Klatovy, na trati si všímám i dvou zábran. První mechanická návěstidla registruji ve stanici Kout na Šumavě; jedná se o krycí návěstidla, takže jsou oba vjezdy na volno. Potom následuje stanice Kdyně, kde jsou mechanické vjezdy, předvěsti a skupinové odjezdy. Závory jsou směrem na Klatovy. Nejpěknější závory na celé trati 185 se nacházejí v zastávce Chodská Lhota. Zde je stanoviště č. 15, kde zaměstnanec ovládá troje atypické jednodrátové závory. Mé zabezpečovácké srdce plesalo radostí. Jedny jsou přímo v zastávce, zbytek je směrem na Klatovy. U posledních závor leží mech. předvěst Dobříkova na Šumavě. Návěstidla jsou opět krycí (P, V). Malé zpestření zažívám v zastávce Úborsko, kde je přejezd VÚD který je asi delší dobu mimo provoz, protože na blikači je připevněna cedule stop. Další „mechanickou“ stanicí jsou Pocinovice, kde jsou mechanické předvěsti, odjezdy i vjezdy. Dokonce u vjezdu od Klatov spatřuji i jedny mechanické závory. Prostě stanice jak má být. Zato v Dubové Lhotě je místo závor cedule stop. Ono asi platit zaměstnance kvůli obsluze závor na cestě vedoucí „nikam“ je docela drahý luxus. Další stanicí jsou Janovice nad Úhlavou. Nachází se zde P, V, O, S. Bohužel polovina stanice už má světelná návěstidla. Hlavní zdejší raritou jsou mechanické seřaďovačky a vjezdová návěstidla vedle sebe. Ve stanici se nachází na klatovském zhlaví mechanické závory s docela dlouhými dřevny. Potom už následují Klatovy, kde mě zaujímá depo plné „kredenců“, u kterého stojí historická souprava osobních vozů. Nádraží je zde nové vyzdobené socialistickou freskou, jsou zde podchody a dokonce i pragotrony, vychutnávám si příjezd osobáku od Plzně v čele s „plecháčem“ 242.235. V mžiku ho odvěšují a na soupravu najíždí „brejlovec“ 754.040. Souprava je slušně obsazena lyžaři, bodejť by ne, když venku začíná sněžit a vlak je doveze pohodlně do hor přímo ke sjezdovce. Ještě sleduji odjezd motoráku 831.229 do Domažlic. Vlak odjíždí poloprázdný.

Začíná mi kručet v žaludku a rozhlížím se, kde by se dalo občerstvit.Bohužel na nádraží nic v sobotu nefunguje. Takže odcházím směr město. Na náměstí si všímám nápisu jídelny a ihned jdu k ní. Musím uznat že nabídka byla pestrá. Já si dávám polévku a spokojeně odcházím. Uvažuji jestli se vrátit na nádraží a nebo jít na městskou zastávku. Nakonec vyhrává druhá varianta a pomalu se vydávám kolem hlavní cesty směrem k zastávce. Provoz na této cestě je opravdu šílený. Tolik aut jsem už dlouho neviděl. Procházím kolem chrámu konzumu – prodejny Kaufland. O 400m dál je ještě Hypernova. Já však uhýbám doprava k zastávce.

Na zastávce je dokonce osvěžována s hrdým nápisem „restaurace“. Má však v sobotu zavřeno a po nahlédnutí dovnitř na se spíš hodil název „pajzl“. Znuděně se jdu podívat na most, pod kterým vede již zmíněná cesta. Provoz je stále dost hustý a já uvažuji, jak by vypadal, kdyby stál benzín polovinu. To by asi jezdila auta i po poli. Jdu zpět a kráčím prozkoumat odbočku do průmyslového areálu. Nachází se asi 150m směrem ke stanici. Vlečka je osazena elektromotorickými přestavníky včetně světelných návěstidel. Bohužel podle ojetosti kolejí usuzuji, že je minimálně využívána. Ještě mě zaujímá přejezd, kde na jedné straně jsou plastové výstražníky známé z koridoru, a na druhé klasické AŽD71. V tu chvíli jdou závory dolů a já zjišťuji, že do Klatov ještě jede os vlak ze Sušice. Veze ho „kredenc“ 831.143 s jedním vozem Bix. Já jdu na zastávku, kde jsou tři cestující na můj vlak. Po chvíli slyším klinkání přejezdu a doufám, že se svezu stařičkým motorákem. Mé prosby byly vyslyšeny a na zastávku přijíždí 831.167 s jedním Bixem. Obsazuji strategické místo ve voze Bix a těším se na další mechaniky. První závory spatřuji v Lubech u Klatov. Nacházejí se na sušickém zhlaví u světelného návěstidla. Další závory se nacházejí v Běšinách: jedny jsou u vjezdu od Klatov na polní cestě a druhé ve stanici. První zajímavější stanicí je Nemilkov. Nachází se zde mechanické vjezdy a odjezdy. Předvěsti jsou bohužel světelné. Závory jsou dvoje, konkrétně jedny se světlem u odjezdového návěstidla na klatovském zhlaví a druhé u vjezdu od Sušice. O 4km dál se nachází stanice Malonice, která je vybavena krycími mechanickými návěstidly (P, V) a dvojicí mechanických závor. Oboje jsou směrem na Sušici, jedny na zhlaví a druhé u vjezdu. Další mechaniky jsou ve stanici Kolínec. Jedny jsou ve stanici směrem na Klatovy a druhé na trati směrem na Sušice. Předposlední stanicí s mechanickými závorami je Hrádek u Sušice. První jsou u vjezdu z Klatov a druhé na trati směrem na Sušici. „Kredenc“ ještě zastavuje u vjezdu do Sušice. Vykláním se z okna, abych zjistil co se děje a všímám si, že se k záběru chystá nějaký fotič. Tak raději okamžitě schovávám hlavu a zavírám okno, nerad bych někomu ničil záběr. Na návěstidle blikla výstraha a motorák se dává pomalu do pohybu. Ještě v Sušici vidím ve stanici jedny mechaniky doplněné blikači a konečně zastavuji u nádražní budovy. Ve stanici stojí „klasika“ s „barčou“ v čele a „kvatro“ s jedním vlekem jako R797 směr Zdice. Já si však chci zajít do města dokoupit proviant na cestu na Slovensko a také doplnit kalorie někde v hospodě. U nádraží je docela příjemně vypadající hospůdka. Já se však vydávám na pochod do města, chci najít nějaký normální obchod. Ten sice nacházím, ale bohužel zavřený. Tak se pouštím dál do města, kde u sídliště nacházím prodejnu Albert. Zde doplňuji zásoby a docela se těším na posezení v hospodě při čekání na vlak. Po 20 minutách chůze ulopocený docházím k hospodě, kde nedočkavě mačkám kliku a pokouším se dostat dovnitř. Bohužel o zamknuté dveře si málem rozbíjím nos. Hospoda má v sobotu zavřeno. Rozhlížím se po okolí, jestli se zde nenachází nějaká občerstvovna. Mám smůlu, kdybych chtěl cihly, tak by nebyl problém. Nakonec s kručícím žaludkem sedám na peron a vidím, že je zde nějaká bouda s nápisem občerstvení. K mému údivu má na tabuli venku napsáno asi 6 jídel. V mžiku jsem vevnitř a ptám se hostinského jestli vaří. Ten mi odpovídá že samozřejmě, tudíž si objednávám jídlo a pití a hostinský se schovává za závěs kde mi ho začíná připravovat. Mezitím se ke mně tulí pes hostinského, kterému strašně voní bagety co mám v batohu. Po 15 minutách mi hostinský přináší objednané jídlo a já se s chutí dávám do něj. Pes sedí vedle mě a žebrá. Dělím se tedy s ním o mou porci. Po obědě pes odchází loudit jinam a já volám vrchního kvůli placení.Ten vylézá před boudu a dívá se na tabuli, kolik mi má vlastně naúčtovat. Z boudy se jdu podívat na místní autobusák. Autobusy zde jezdí, ale v sobotu skoro nic.

Z autobusové stanice se přesunuji k motorovému vozu 842.022, kde budím odpočívajícího „fíru“. Po dvaceti minutách odjíždíme směrem na Horažďovice předměstí. Poslední mechanické závory na trati 185 jsou ze Sušic na trati směrem na Horažďovice. Cesta do Horažďovic utíká vcelku v pohodě. „Kvatro“ je poloprázdné. V Horažďovicích předměstí je nově opravena staniční budova, dokonce zde mají i nějaké občerstvení. Začíná sněžit a do stanice vjíždí R663 Rožmberk. V čele je plecháč 242.215 se soupravou vozů. Jsou zde vozy Bp, A, BDmeer a jeden vůz B. Vozy Bp jsou docela plné a proto se uchyluji do vozu B. K mému údivu se jedná o nějakou podivnou rekonstrukci s vozu Bc, kde byly dosazeny polstrované sedačky. Vlak se svižně rozjíždí a já se těším na mechanické závory. Nečekám dlouho hned o 4 km dále spatřuji 3 ks mechanik ve stanici Střelské Hoštice. Jedny jsou na polním přejezdu směrem na Plzeň, druhé na plzeňském zhlaví a třetí u budějovického vjezdu. Další jsou v zastávce Pracejovice. Je zde místní obsluha. Za chvíli přijíždíme do Strakonic, kde stojí skupina vlaků. Okolo se motá dost cestujících. Ti berou Rožmberka útokem a vlak je slušně obsazen. Za Strakonicemi projíždíme zastávku Skály, kde bývaly dvoje mechanické závory, dnes je všecko modernizováno, po mechanikách ani stopa. Naštěstí následuje Protivín, kde jsou dvoje závory na plzeňsko-píseckém zhlaví. Na jedné cestě jsou dvoje závory, na každý směr jedny. Na plzeňské trati jsou dokonce oboustranné. V Dívčicích ještě míjíme odjíždějící motorák do Netolic. Vlak je úplně prázdný. Tahle trať je taky z jedním z adeptů na přeměnu v cyklotrasu...

V Budějovicích jsme načas. Venku začíná sněžit a já vystupuji na nástupiště. Do Rožmberka se hrne spousta cestujících. Po chvíli odjíždí vlaková lokomotiva a v dáli se objevuje střídavá „žehlička“, která sune lůžkový vůz ZSSK. Mezitím je do čela soupravy zavěšena „laminátka“ 240.086, která nás poveze do Jihlavy. Začíná mi být zima a proto hned po připojení nastupuji do lůžka, které se stane na 14 hodin mým domovem. Sympatickému průvodci odevzdávám jízdní doklady. Průvodce mi sděluje, že od Brna budu mít spolucestující. Já se hbitě přesunuji do oddílu č. 1. V kupé se převlékám do domácího oblečení, obouvám si papuče a dělám si pohodlí. Prověřuji jestli jde otevřít okno a zvedám prostřední lůžko. Tentokrát nemám oplatek ale 0,5l sodové vody. Stání v Budějovicích uteklo jak voda a vlak se vydává směrem Veselí nad Lužnicí. Já vykonávám hygienu a vybaluji jízdní řády a zásoby na cestu. Za Hosínem se vydávám na kus řeči za průvodcem. Ani se nenaději a je tu stanice Veselí nad Lužnicí. Usedám pohodlně na své lůžko a nedočkavě vyhlížím něco mechanického. Hned ve stanici Doňov jsou závory s blikači na veselském zhlaví. U přejezdu je dlouhá šňůra aut, tudíž se jedná o docela frekventovanou asfaltku. Venku začíná brutálně sněžit, takže začínám docela litovat ty co musí sedět v tom počasí za volanty svých plechových miláčků. Další závory jsou přímo ve stanici Kardašova Řečicice. A to už následuje Jindřichův Hradec. Zde je velká výměna cestujících, do lůžka nastupují tři lidé. Za Jindřichovým Hradcem je splítka s úzkou JHMD. Další závory jsou při rozpletu tratě na Novou Bystřici. Stanoviště St. 5 ovládá jedny závory přes úzkou i přes normální trať. Zajímavostí je to, že mezi závorami je postaven rodinný domek, který tak leží uprostřed přejezdu. Klika od drátovodu je u cesty a drátovod vede podél ní. Troufám si tvrdit, že to jsou nejpodivnější mechanické závory u nás. Bohužel už se připravuje jejich náhrada, jakožto náhrada celého St. 5. Další lahůdkou je Zv v zastávce Rodvínov. Zde se už pracuje na výstavbě nových přejezdů. Jsou už vidět vykopané trasy na kabely. Jedny závory jsou přímo v zastávce a ty se ovládají manuálně, druhé směrem na Jihlavu jsou jednodrátové závory a třetí jsou klasické s předzváněčem trojlístek. Takováto kombinace se jen tak nevidí a bohužel i dlouho neuvidí. Podobné je to i v zastávce Bednárec, kde jsou jedny jednodrátové závory a druhé klasické dvoudrátové. Jako další je výhybná Kamenný Malíkov, kde jsou jedny závory přímo ve stanici a druhé na trati směrem na Jihlavu. V zastávce Bednáreček jsou také dvoje závory, a to jedny přímo v zastávce a druhé na trati směrem na Jihlavu. V 3 km vzdálené stanici Popelín jsou jedny závory na veselském zhlaví a druhé na jihlavském. Další mechanické závory jsou přímo ve stanici Jihlávka. Tady šlo vidět, jak je přejezd využíván, až po spodek dřeven byl sníh. Zato v Horní Cerekvi byl přejezd, který leží na veselském zhlaví, vzorně odklizen. V této stanici jsme chytli 7 minut zpoždění, protože jsme čekali na zpožděného Junáka. Kolejiště nebylo pod přívalem sněhu takřka vidět. Po dojezdu Junáka jsme se konečně rozjeli a já vyhlížel výhybnu Spělov, kde jsou jedny závory přímo ve stanici u budovy výhybny. Závory v Dolní Cerkvi jsou už minulostí, takže jsem si dal až po městské nádraží v Jihlavě pauzu. Jediné mechaniky jsou na veselském zhlaví této stanice.

V Jihlavě jsme byli asi o 9 minut později. Já jsem se obul a šel se podívat na nástupiště. Ve stanici byla solidní výměna cestujících a já vyhlížel „brejlovce“, který nás odveze do Brna. Za chvíli přijíždí 754.014. Já se přesouvám do svého kupé, kde si dávám večeři. Mezitím vyjíždíme s 8 minutami zpoždění směrem na Brno. „Brejlovec“ v čele šlape jak hodinky, zřetelně se snaží dohnat zpoždění. Já dojídám večeři a pomalu se chystám na kontrolu závor na trati 240. První závory jsou ve stanici Okříšky. Jedná se o závory ve stanici, které jsou vybaveny plůtkem. „Fíra“ s „brejlovcem“ jede jak o život a já spatřuji mechaniky na brněnském zhlaví stanice Studenec. Další jsou v Náměšti nad Oslavou na jihlavském zhlaví. V této stanici nastupuje docela solidní počet cestujících. Ve vedlejších Kralicích nad Oslavou jsou závory na jihlavském zhlaví. Poslední jsou ve Střelicích ve stanici směrem na Brno. Ještě si vzpomínám, jak zde byly dva vjezdy vedle sebe a ve stanici dokonce i mechanická ranžírka. Za Střelicemi se začínám pomalu balit a připravuji se na přistoupení spolucestujících. Tuto dobu mám ještě prodlouženou o stání u vjezdu do Horních Heršpic a na hlavní nádraží. Při vjíždění na hl. n. vidím pochodujícího výpravčího s lopatou a metlou.

V Brně je na nástupišti mumraj jako obvykle. Plno lidí zde vystupuje, ale ještě víc nastupuje. Do lůžka nastupuje asi 10 lidí. Tipuji kdo asi ke mně přistoupí. Jdu se do kupé natáhnout a čekám kdo přijde. Přichází průvodce, bere vody, ručníky a sděluje mi, že mí dva spolucestující budou spát v jiném kupé. Takže až do Košic budu sám. Ihned zvedám prostřední lůžko a vybaluji věci. Z Brna odjíždíme načas, ale hned po odjezdu stojíme.Dívám se jestli nepojedeme kolem dalších mechanických závor v Sokolnicích- Telnicích. Bohužel jedem přes Blažovice, takže zhasínám lampičku a jdu spát. Za chvíli už o sobě nevím. Probouzí mě až klepání pasováků v Horní Lidči. Ukazuji občanku a za chvíli už jsem opět tuhý. Probouzím se kousek za Popradem a při pohledu ven mě běhá mráz po zádech. Venku je počasí jak na Sibiři – fouká vítr a hustě sněží. Koukám na hodinky, abych zjistil velikost zpoždění – jedem naprosto načas. Až do Kysaku v pohodě ležím, pak přichází průvodce a dává mi zpět jízdní doklady. Pomalu se balím a vyhlížím Košice. Do Košic přijíždíme úplně přesně.

Po výstupu sleduji skupinu snídajících Slováků. Dávají si „košické raňajky“ tj. borovičku a pivo. Jdu se podívat do haly, abych zjistil z kterého nástupiště mi to jede. V hale je pod pragotrony docela dost lidí. Postávám a čekám až oznámí nástupiště. Před nádraží raději nejdu, protože to tam vždycky vypadá jak v nějakém hororu. Slováci opět nezklamali a nástupiště vlaku s odjezdem 7:22 dávají na pragotron v 7:19. Myslel jsem si, že se bude většina cestujících z haly přesunovat na vlak na Čop, ale podchodem utíkám sám. Jaké je moje překvapení, když zjišťuji, že jdu na nástupiště, kde jsem před chvíli vystoupil z vlaku. Na Vihorlatu je totiž vůz do Lvova, na který se přidávají vozy do Čopu. Na nástupišti stojí Vihorlat ve své plné sestavě a úplně vpředu stojí přistavené dva vozy B s lokomotivou 163.105. Vypadá to, jakoby celá souprava měla jet do Čopu. Chyba lávky, dále pokračují pouze první tři vozy. Nastupuji do toho méně posprejovaného a čistějšího. V 7:28 se vydáváme vstříc východu. Vlak je docela prázdný a jeho pasažéry tvoří převážně místní frekvence. Ukazuji průvodčímu jízdní doklady a ten se diví, co v těchto končinách dělám. Vysvětluji mu, že mě zajímají mechanická návěstidla a závory. Nechápavě kroutí hlavou a říká mi, že takového blázna už dlouho neviděl. Se zbytkem cestujících se zdraví v jeho rodné řeči, tedy maďarsky. Po chvilce se k nám připojuje širokorozchodná trať do Maťovců. Sleduji její vedení a doufám, že uvidím nějaký nákladní vlak s širokorozchodnými dvojičkami. Ve výhybně Slančík stojí náklad se dvěma dvojičkami, po chvíli dojíždíme lokomotivní vlak o jedné dvojici. Ta musí zpomalovat na četných pomalých jízdách, takže jí ujíždíme. Já se těším na úsek za Michaľany, který je zabezpečováckým muzeem v přírodě. Hned za Michaľany míjím první Zv na širé trati. Má označení Zv48 a jsou zde oboustranné závory přes docela frekventovanou asfaltku. Další má označení Zv46 a vede přes polní cestu, jedná se zase o oboustranné závory. Další Zv leží u stanice Čerchov a má číslo 44. Jedná se o oboustranné závory, ale bohužel jsou už připraveny blikače. Míjíme stanici Čerchov a za ní se nachází další závorářská stanoviště. Jedná se o Zv42. Jsou v nich oboustranné závory. První mechanická návěstidla spatřuji v Slovenském Novém Mestě. Ve stanici jsou skupinové odjezdy a vjezdy od Košic, MÁV i od Čierné. Předvěsti jsou už světelné. Ve stanici se přímo u stavědla nachází mechanické oboustranné závory, doplněné o atypický blikač. Specialitou této stanice je, že vedle mechanického vjezdu od Čierné je pro vedlejší kolej postaven světelný vjezd. Takže se dají fotit vlaky s kombinací návěstidel. Dále spatřuji nepoužívanou spojku od Čierné na MÁV. Na ní se nachází mechanická maďarská předvěst. Kousek od ní je také slovenská předvěst, která se v totálně zarostlém kolejišti vyjímá jako přízrak. Po chvilce projíždíme zastávkou Borša. Dříve zde bylo hradlo, ale po odstranění mechanických návěstidel bylo degradováno na Zv33. Závory jsou přímo v zastávce. Specialitou je nová modrá cedule „Zv33“. Dále se nachází jedno Zv, ale nemohl jsem rozluštit jeho číslo. Jednalo se o jedny závory na polní cestě, které jsou ve velmi špatném stavu. Podle km vzdálenosti bych usuzoval na Zv24–26. Stanice Streda nad Bogrodom je kompletně „v mechanice“, nachází se zde předvěst, vjezdová a skupinová odjezdová návěstidla. Na košickém zhlaví jsou také jedny oboustranné závory. Potom následuje Velký Horeš, kde jsou k vidění předvěsti, vjezdy a skupinová odjezdová návěstidla. U košické předvěsti se také nacházejí mechanické závory přes polní cestu. Poté následuje poslední Zv a tím je Zv13. Jedná se o závory přes asfaltovou cestu. Poslední mechanické závory (oboustranné) jsou na košickém zhlaví stanice Pribeník. Poté už se blížíme k Čierné nad Tisou.

Stanice nás přivítá pomalou jízdou přes výhybky. Pomalu zastavujeme ve stanici a já vystupuji. Mám docela chuť na borovičku. Vcházím do haly, kde mají bezdomovci přesilu nad cestujícími. Nejvíce se mi tu líbí rudoarmějci, osvobozující Prahu na obrovské fresce z let již minulých. Nad tímto dílem je ještě znak ČSSR, tj. dvouocasý lev s hvězdou. Vcházím do otevřeného výčepu a češtinou promlouvám na ospalou výčepní. Ta cosi zamumlá maďarsky a slovensky mi odpovídá, co si budu přát. Objednávám si borovičku. Paní mi ji v mžiku nalije a já ji v s chutí vypiji. Platím 14 Sk, což je skoro k smíchu. Dostávám chuť na něco teplého do žaludku. Ve výčepu mi maximálně můžou ohřát pivo a restaurace otevírá v 10:00. Jdu k pokladně a nechávám si dát staniční razítko. Zároveň se ptám, kde bych dostal něco k snědku. Milá paní mě posílá do města, že je tam nějaká jídelna, která by mohla mít otevřeno. Venku sněží a já se vydávám do města na obhlídku. Jídelna tam opravdu stojí, ale má bohužel zavřeno. V dálce vidím emblém nějakého pivovaru. Jdu tam a zjišťuji, že je hospoda dneska zavřená. Naproti zavřené hospůdce stojí obludné unimobuňky s hrdým nápisem potraviny. Vcházím dovnitř a zjišťuji, že zde mají docela slušný výběr. Kupuji si Horalky á 4,50 Sk,což je opravdu za pusinku. Přicházím zpátky na nádraží a uvažuji co dělat. Na nástupišti stále stojí R Dukla. Jdu tedy na lávku a sleduji její odjezdsměrem na Čop. Po chvíli přijíždí Os z Prešova. Vystupuje docela dost lidí. Ještě mě napadá, že bych se mohl podívat na místní nocležny a zeptat se na cenu ubytování. Ve vrátnici klimbá vrátná. Zaklepáním na stůl ji probouzím a ptám se ji na cenu. Vrátná mihbitě odpovídá a omlouvá se, že ji dělá čeština trochu problémy. Ptám se jí, jestli umí maďarsky. Ona říká že „igen“. Načež odcházím zpět na nádraží. Znuděně vcházím do haly a počítám bezdomovce. Po 30 minutách se přesunuji do počmáraného paňťáku 460.044/043, který je přistaven vlevo od budovy. S blížícím se časem odjezdu se začíná paňťák plnit. Po pár zastávkách je vlak plně obsazen, nevěřím svým očím.

Docela mi kručí v břiše a proto měním plán a vystupuji v Michaľanech. Mám v úmyslu se zajet najíst do Trebišova. U nádraží stojí přistavená souprava ve složení 163.058 + BDs + 2x Bh. U nás se tyto vozy už takřka nevyskytují, proto lezu do jednoho z nich. O chvíli později odjíždíme. První zastávkou jsou Lastovce, kde je nepoužívaná spojka na Košice. V zastávce je zaměstnanec ŽSR, který zde řídí dopravu. Co kdyby chtělo něco na spojku jet. Po chvilce se připojuje trať z Kalšy a spolu s ní ŠRT do Maťovců. Před Trebišovem dojíždíme ŠRT vlak se čtyřmi dvojičkami. V Trebišově jsme načas. Vystupuji z vlaku a vcházím do podchodu, kde mě „vítá“ smrad jako v žumpě. Bodejť by ne, na záchodech je cedule, že jsou mimo provoz (asi navždy). Procházím kolem zavřených stánků s občerstvením. Obcházím město, ale všecky občerstvovny jsou zavřené. Na výhybnu ŠRT se mi moc nechce, takže se vracím na nádraží. Vstupuji do haly, kde je docela dost cestujících. Po chvíli přijíždí osobák od Humenného, kterým se chci přesunout do Košic. Souprava je řazena z lokomotivy 163.104 a vozů Bmee, Amee a BDdmeer. Usazuji se v posledním voze a k mému údivu je celý kuřácky. Po cestě do Košic potkáváme docela dost nákladních vlaků. V Košicích jsme přesně načas. Vystupuji a hledám vlak Bodva, kterým chci jet do Prešova. Vlak je složen ze standardních vozu a v čele je k mému údivu 754.003. Jízda s „brejlovcem“ je úžasná a než se naději, tak přibrzďujeme v Kysaku. U budovy je asi 100 lidí. O náš vlak ale nestojí a čekají na IC do Bratislavy. Odjíždíme načas a já vyhlížím kysackou spojku, kterou chci projet R Šarišan. Spojka není pod náporem sněhu vidět. V zastávce Ličartovce ještě registruji mechanické závory. Leží přímo v zastávce. Co se mi líbí, jsou přejezdy vzor SSSR. V Prešově jsme opět úplně načas. Vystupuji z vlaku skoro sám a sestupuji po schodišti do pseudopodchodu. Tady totiž zatím neproběhla druhá etapa přestavby žst. Prešov – výstavba ostrovních nástupišť s podchody. V moderní hale jsou pouze zavřené stánky a halda spoluobčanů u Šariše. Cítím pach nějakého ředidla a raději urychleně mizím ven. Jdu do prodejny TESCO nakoupit proviant na cestu zpět. Za 20 minut jsem venku a uvažuji, co budu dělat. Napadá mě projet se trolejbusem. Zjišťuji, že jízdenka na trolejbus za 20 Sk platí o víkendech 90 minut. Kupuji jízdenku a po chvíli přijíždí trolejbus 15 Tr ev. č. 118. Jedu linkou č. 4 směrem na Sídlisko III. Jízdní doba je 17 minut a interval o víkendu slušných 20 minut. Cesta v poklidu utíká, trolejbus hlásí zastávky a najednou se ozve z hlásiče, ať si lidé připraví jízdní doklady ke kontrole. Revize probíhá v poklidu, všichni cestující mají platný jízdní doklad. Mezitím dorážíme na konečnou a opravdu název nelhal, jsem na sídlišti. Okolí vypadá jako někde na Sibiři. Udivují mě čtyři trolejbusy na smyčce. O víkendu u nás nevídané. Zpátky se vydávám linkou č. 8, kde se vezu 15 Tr čísla 107. Všímám si prasklého předního skla. Jinak úroveň MHD v Prešově je na značné výši. Ve městě jezdí asi 40 linek MHD.

Po příjezdu na nádraží procházím halou a jdu přímo na nástupiště. Na první koleji stojí R Šarišan do Bratislavy. Jeho specialitou je právě jízda po kysacké spojce. V čele je 362.005 a za ní 9 vozů staršího data výroby. Co by kdo chtěl na posilovém rychlíku. Většina vozů je posprejována, ale vevnitř čistá. Usedám do kupé a dělám si pohodlí. Po chvíli přichází starší manželský pár a ukazuje mi místenky. Stěhuji se vedle, kde jsou místenky z Vrútek. Vlak je docela dost „vymístenkovaný“. Na nádraží proudí davy lidí. Bodejť by ne, vlak má ideální časovou polohu. Přesně načas vyjíždíme a já se těším na projížďku po kysacké spojce. Pomalu na ni odbočujeme a prorážíme bariéry sněhu. Na hlavní trati si všímám 183.003, jak pomalu jede k zaústění spojky po nesprávné koleji. Stojíme na spojce. Čekáme až posádka z „šestikoláka“ vymete výhybky. Od pátku zde asi nic nejelo. Po deseti minutách se rozjíždíme a míjíme vracející se 183 do stanice Kysak. Vlak nabírá na rychlosti a v nácestných stanicích se docela dost plní. V Popradu je vlak až přeplněn. V kupé mám 7 spolucestujících. Proto začínám uvažovat že v Kralovanech vystoupím a budu pokračovat do Žiliny osobákem. V Kralovanech se skutečně prodírám ven a dávám sbohem přeplněnému Šarišanu. Jdu do nádražní hospody, která pracuje nonstop. Vcházím dovnitř, ale vidím pouze nohy. Je tam cigaretový dým, že není nic vidět. Na rozlučkovou borovičku mě přechází chuť. Naštěstí po chvíli přijíždí osobák do Žiliny. V čele je 163.104. Usedám do vozu Bdt, který je příjemně vytopen. Cesta do Žiliny uteče jak voda. Vyhlížím poslední vlak mé cesty, a to R Exelsior. Přijíždí načas, ale v Žilině má 27 minut pobyt. Vlak je opět přeplněný. Čekáme na příjezd IC od Bratislavy. Pomalu se dáváme do pohybu a já se už vidím jak vystupuji z téhle hrůzy v Bohumíně. Následuje Čadca s nejdéle stavěnou reléovkou na Slovensku. Odjíždíme klasicky proti stůj a přes jednu pomalou jízdu opouštíme Slovensko. Cesta až do Bohumína probíhá docela v klidu, ale vlak je čím dál plnější. Z Dětmarovic jedeme v levé koleji, takže se v Bohumíně nemusí přejíždět. Po 48 hodinách jsem tam kde jsem svou cestu začal.

Cesta mi ukázala různé podoby bývalých ČSD. Jak je vidět, vybavenost tratí je různá. Nejvíce se mi po cestě líbily závory v Chodské Lhotě, Rodvínově a veškeré Zv na východě Slovenska. Na tato místa se musím zajet podívat a blíž je prozkoumat. Už vím, kam povedou mé kroky v létě.



související články

Podzimní slovensko-maďarsko-česká vyjížďka 12. 12. 2006

diskuse k článku

založit diskusi