naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 5.1.2019
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2019
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » provoz » o současné železnici v usa

O současné železnici v USA

text a foto: Tobiáš Fuks
spolupráce: Lukáš Soukup
vloženo: 26. 10. 2007

Přestože železnice v USA v době svého vzniku – v polovině 19. století – měly mnoho společného s těmi evropskými, postupem času se vyvinuly v dosti odlišný systém. Dá se říci, že minimální zásahy ze strany státu, snaha o minimalizaci vlastních nákladů a orientace na nákladní dopravu vedly ke vzniku jednoho z nejefektivnějších a nejvýkonnějších dopravních systémů, jaké vůbec v současnosti ve světě existují. Proto nebude od věci si připomenout některá základní fakta o historii železnic ve Spojených státech.

V USA jsou počátky budování železnic spjaty prakticky výhradně se soukromými investory. V období, kdy železnice měla takřka monopolní postavení na přepravním trhu osobní dopravy, se vyvinul poměrně značný systém regulací, upravujících třeba tarify a rozsah služeb. Nicméně od 30. let se postupně začíná zvyšovat konkurence ostatních druhů dopravy, především silniční. Dokončení základní sítě dálnic, vlastnictví automobilů a zavedení prvních proudových letadel do komerční osobní dopravy v 50. letech znamenalo rychlý úpadek zájmu o železniční osobní dopravu. Tomu nezabránily ani státní dotace do osobní železniční dopravy.

Nejtěžší období pro železnici pak přišlo začátkem 70. let. Železniční společnosti byly nuceny provozovat vysoce ztrátové spoje i tratě a zisky z nákladní dopravy nestačily pokrývat tyto ztráty. Mnoho společností se ocitlo na pokraji bankrotu. Prvním krokem k ozdravení železniční dopravy proto bylo vytvoření samostatné společnosti pro osobní dopravu – Amtrak vznikl v roce 1971 jako běžná obchodní společnost ve vlastnictví státu, když první krok učinil tehdejší prezident Richard Nixon, který 30. října 1970 podepsal zákon Rail Passenger Service Act, na jehož základě Amtrak vzniknul.

Přebral přibližně polovinu do té doby provozovaných dálkových spojů, zbytek byl zcela zrušen. Nadále je provozuje s podporou federálních dotací. Místní doprava je obvykle provozována jinými dopravci za účasti dotací jednotlivých států. Většina spojů je provozována na tratích původních železničních společností, kromě několika případů, kdy je Amtrak sám vlastní (Northeast Corridor /NEC/ s vlaky AcelaMetroliner). V ostatních případech platí za použití dopravní cesty vlastníkům tratí.

Železniční dálková doprava v podání Amtraku má nicméně zanedbatelný význam z hlediska dopravní soustavy USA. Z celkových výkonů se podílí na osobní dopravě jen cca 0,1 % a ve veřejné dopravě je to méně než 1%. Ostatní železniční systémy (v okolí velkých měst) dosahují v součtu vyšších výkonů. I přes federální dotace se Amtrak nikdy nevymanil ze ztráty. Kritika zaznívá především na vysoké vlastní náklady (3x vyšší na oskm než dosahuje letecká doprava). 50 % nákladů je tvořeno náklady na personál, ale kvůli silné pozici odborů a závislosti na politické podpoře se nedaří provést restrukturalizaci.

Vraťme se k nákladní dopravě – vyčlenění osobní dopravy samo o sobě nevedlo ke stabilizaci železničních společností. Začátkem 70. let tak začalo docházet k bankrotům některých z nich. Sloučením a zestátněním šesti zkrachovalých společností na severovýchodě USA vznikla společnost Conrail, neboli Consolidated Rail Corporation. Zásadní krok ovšem byl učiněn až celkovou liberalizací sektoru a srovnáním podmínek s ostatními druhy dopravy. Zákon, známý pod pojmem „Staggers Act“ a přijatý v roce 1980, radikálně omezil státní intervence v železniční nákladní dopravě. Až v té době byly vytvořeny podmínky pro vznik smluvních tarifů, přepravních podmínek a celkového individuálního přístupu k rozsahu služeb na základě dohod se zákazníky. Státní zásahy se nyní omezují fakticky pouze na schvalování slučování jednotlivých společností nebo úprav rozsahu železniční sítě.

Jak je zřejmé, železniční podniky si zachovaly v USA formu unitárních železnic, a jsou tedy v evropské terminologií zároveň dopravci a zároveň vlastníci a provozovatelé železniční infrastruktury. Z tohoto pohledu je tak důležitý pojem „trackage rights“, tedy něco jako právo přístupu na dopravní cestu cizí železnice. Obvykle se nejedná o právo dané zákonem, neboť ve většině případů jde o výsledek dvoustranných dohod mezi železničními společnostmi. Výjimkou jsou pouze situace, kdy je tato možnost dána jako podmínka při schvalování fůzí společností. Přesto se v současné době vede řada diskuzí o tom, zda-li by „trackage rights“ s jednotnými podmínkami neměly být přímo zakotveny v legislativě – podmínky pro to vytváří i „Railway Competition ACT“ z roku 2005.

Celková délka železniční sítě je nyní cca 228 tisíc km, základem je síť tzv. Class I („1. třída“) železnic – které zahrnují síť hlavních železničních tratí, doplněných množstvím lokálních tratí, vleček apod. V současnosti je vlastní sedm společností, nejvýznamnějšími jsou dnes Union Pacific, vzniklá naposledy sloučením Union Pacific a Southern Pacific (resp. koupením SP silnější UP), jíž ovšem předcházela řada dalších fůzí a BNSF, vzniklá fůzí Burlington Northern a Santa Fe. Sama Burlington Northern byla ovšem opět konglomerátem řady menších společností, který vznikl podobně jako Conrail začátkem sedmdesátých let; konkrétně šlo o sloučení společností Great Northern Railway, Northern Pacific Railway, Chicago, Burlington and Quincy Railroad a Spokane, Portland and Seattle Railway.

Nicméně to hlavní, co dělá severoamerické železnice zajímavými, jsou především výsledky v nákladní dopravě – jak výkony, produktivita, tak i podíl železniční dopravy na celkových dopravních výkonech. V tomto ohledu nechávají své evropské soukmenovkyně daleko za sebou.

Následovat bude nyní několik samostatných fotografických kapitol, věnovaných jednak zajímavějším tratím na západě USA, konkrétně ve státech Colorado, Arizona a Kalifornie, a případně samostatně i dalším oblastem železniční dopravy v USA.

Denver – Moffat tunnel – Grand Junction 12. – 13.9.2007

Tato jednokolejná trať společnosti Union Pacific (UP) překonává Skalisté hory mezi Coloradem a Utahem a ve své západní části vede podle dálnice I-70. Na této trati dominují ucelené uhelné („coal“) vlaky východním směrem do hlavního města státu Colorado Denveru, který je mimo jiné i významným „uhelným“ uzlem. Hlavní komodita je doplňována „freight“ vlaky, tedy běžnými „směskami“; vlaky kombinované dopravy („intermodal“) zde kvůli nevyhovujícím parametrům tunelů nejezdí.

„Freight“, vedený třemi stroji Union Pacific, stoupá úvodními serpentinami tratě od Denveru západním směrem. Jak je patrné i z tohoto snímku, je v parku Union Pacific stále řada strojů v původním nátěru Southern Pacific.
Vlak nejprve jakoby zmizí v údolí vlevo, ale pak se vlakové lokomotivy celkem nečekaně objeví v prudkém stoupání na protějším svahu.

Po vykřižování v nedaleké výhybně se opačným směrem smerem k Denveru vydává jeden z mnoha uhelných vlaků UP, jezdících denně po této trati. Vlak je veden celkem šesti šestinápravovými stroji, dvěma vpředu, třemi uprostřed a jedním postrkovým. Tato sestava je u těžkých amerických vlaků obvyklá; lokomotivy jsou ovládány jedním strojvedoucím pomocí bezdrátového přenosu.

Vlakové lokomotivy uhelného vlaku. Vlakové v popředí a vložené na protějším svahu.
A konečně se vynořuje i postrkový stroj.
Mezitím ujel „freight“ kus své náročné horské trasy, a dostává se do stále divočejší horské přírody.
Jedna z mnoha dlouhých výhyben na trati.
Horská romantika uprostřed Colorada... Po čase vlak přijíždí do další výhybny, již nedaleko vrcholového tunelu „Moffat“.
Zde dochází ke křižování s dalším uhelným vlakem, jak ukazují tyto snímky.
Rozloučení s „naším“ vlakem u vjezdu do tunelu. Letopočet 1927 na portálu této desetikilometrové stavby prozrazuje rok jejího uvedení do provozu, do té doby se trať klikatila ještě o mnoho výše až do vrcholového sedla.
Trať je využívána i vlaky konkurenční společnosti BNSF, jak ukazuje snímek z dalšího dne, pořízený o pár desítek mil západněji. Dále na západ se začíná výrazně měnit „alpský“ charakter krajiny spíše na polopoušť. V obvyklé sestavě tudy projíždí další uhelný vlak.
Na této trati byly k vidění i osobní vlaky – zde dokonce zvláštní turistický vlak, sestavený z historických rychlíkových vozů.
Zde potom pravidelný rychlík California Zephyr Amtraku v relaci Emeryville (San Francisco/Oakland). Rozloučení obstaral krátký nákladní vlak, pravděpodobně „manipulák“.
Navajo 14.9.2007

Opravdovou kuriozitou v měřítku celých Spojených států je 125 km dlouhá elektrifikovaná trať z uhelných dolů Black Mesa do elektrárny v Page v severní Arizoně v rezervaci indiánského kmene Navahů (viz zde). Pravděpodobně se jedná o jedinou (nebo jednou z velmi mála) elektrifikovanou železniční trať s pravidelnou nákladní dopravou v celých USA. Tato trať navíc není nikde napojena na zbytek americké železniční sítě a slouží pouze k návozu uhlí do elektrárny. Kuriozní je i řetězovkové trolejové vedení systému 50 kV/60 Hz, zavěšené v celé trati na dřevěných (!) stožárech. Na trati panuje na první pohled poměrně slabý provoz – dvě až tři dvojice vlaků denně – ovšem je třeba si uvědomit, že každý zdejší vlak váží cca 5000 tisíc tun a tedy vydá za několik našich vlaků.

Pohled na elektrifikovanou trať, bohužel bez jedoucího vlaku. Jak prozrazuje cedule u přejezdu, archaickým trakčním vedením skutečně protéká napětí 50 kV.
BNSF Arizona – Kalifornie 14. – 15.9.2007

Zhruba v polovině státu Arizona vede v souběhu s dálnicí I-40 velmi zatížená dvoukolejná trať společnosti BNSF, na které dominuje kombinovaná (intermodální) doprava; naopak se zde vůbec nesetkáme s uhelnými vlaky. Intermodální vlaky se zjednodušeně dají rozdělit do dvou skupin, jedny přepravující námořní kontejnery v dálkovém tranzitu (v podstatě konkurence panamskému průplavu...), a druhé přepravující vnitroamerické zásilky, tedy opět námořní kontejnery a dále výměnné nástavby a silniční návěsy. Samozřejmostí je ložení kontejnerů a výměnných nástaveb do dvou vrstev.

Typický „námořní“ kontejnerový vlak. Obdobný vlak v protisměru, ovšem ložený výměnnými nástavbami.
O chvíli později další vlak s výměnnými nástavbami a silničními návěsy. O kousek dál západně „freight“ se šesti lokomotivami v čele, pravděpodobně ale některými nečinnými.
Ještě několik podvečerních snímků ze stejné trati od městečka Seligman. Zde další z mnoha „návěsovců“.
Jak je vidět z tohoto snímku, využívá železniční dopravu i u nás známá firma FedEx. Ucelený vlak, složený z krytých patrových vozů pro přepravu nových automobilů.
Vlak přepravující jak námořní kontejnery, tak výměnné nástavby a silniční návěsy. Tento obrázek dobře dokumentuje sklonové poměry na trati, která byla téměř doslova „položena na terén“ bez větších zemních prací.
Další „had“ návěsů a výměnných nástaveb projíždí pod návěstním krakorcem u Seligmanu.
O den později a kousek na západ v Kalifornii. Na východ směřuje souprava s novými automobily. Jiný vlak s výměnnými nástavbami a kontejnery.
Tentýž vlak se na konci přímého klesání míjí se stoupajícím „freightem“, který pro zdolání převýšení využívá rozvinutí své koleje dále do údolí. Po notné chvíli se vynořuje na pláni s mohutně kouřící pátou lokomotivou a koleje se opět spojují.
Nakonec jedna celkem neobvyklá směs „intermodalu“ a „freightu“.
Okolí Las Vegas 16.9.2007

Tímto světoznámým centrem herního průmyslu prochází trať společnosti UP ze Salt Lake City do Kalifornie. Vyskytují se na ní všechny běžné typy amerických nákladních vlaků.

Periférií Las Vegas projíží směrem k Utahu „freight“ společnosti UP.

Zajímavostí severoamerické železnice jsou nejenom enormní délky vlaků, mnohospřeží motorových lokomotiv v jejich čele, mnohdy neuvěřitelné sklonové a směrové poměry tratí nebo krajinné scenérie, ale také to, že si dodnes podržela síťový charakter a je schopna vozovými zásilkami efektivně obsluhovat i menší zákazníky.

Jedním z řady takových zákazníků je firma Kraft Foods a její zavlečkovaný sklad v Las Vegas.
Jihozápadně od Las Vegas projíždí směrem do Kalifornie „coal“ taktéž společnosti UP. Vzhledem k příznivějším sklonovým poměrům je veden „pouze“ čtyřmi lokomotivami, třemi vpředu a jednou na postrku.
Ještě jednou BNSF Arizona – Kalifornie 17.9.2007
Silný provoz na této trati dokumentuje ještě předjíždění „freightu“ kontejnerovým „námořním“ vlakem, oba v režii BNSF. Ve „freightu“ jsou kromě vlakových lokomotivy BNSF řazeny ještě nečinné stroje menších dopravců a pronajímatelů lokomotiv – Norfolk Southern (černá) a Locomotive Leasing Partners (obě modré).
Kalifornie, trať UP kolem jezera Salton Sea 17.9.2007

Na jednokolejné trati UP z Los Angeles do El Pasa v Texasu a dále na východ panuje opět velmi silná doprava, kdy jsou hustě rozmístěné výhybny téměř vždy využity křižujícími vlaky.

V jedné z takových výhyben čeká „intermodal“ (vlevo) na průjezd protijedoucího „freightu“. Po jeho průjezdu se vydává na svou pouť k východnímu pobřeží Spojených států.
Stejný vlak projíždí po břehu jezera. V další výhybně na něho již čeká jiný protijedoucí „intermodal“.
„Náš“ vlak pokračuje bez zastavení, a vjíždí do další výhybny, kde již vyčkává další „freight“.
San Ysidro 19.9.2007

Třetím nejvýznamnějším dopravcem v USA je po UP a BNSF kanadský Canadian National (CN). S jeho lokomotivami se lze setkat po celých Spojených státech.

Odstavené lokomotivy CN na nádraží v San Ysidru, těsně u hranice s Mexikem u Tijuany.
Tehachapi Loop (smyčka Tehachapi) 21.9.2007

Smyčka u kalifornského města Tehachapi, ležící na trati San Francisco – Los Angeles je jedním z nejzajímavějších „úkazů“ železnice nejen v USA, ale možná na celém světě (viz zde). Trať z roku 1876, původně stavěná společností Southern Pacific zde k překonání pohoří Tehachapi Mountain využívá působivého rozvinutí trasy do řady oblouků, jemuž dominuje zmíněná smyčka. Ilustrativnější a názornější než slovní popis je jistě několik fotografií. Dnes po trati patřící Union Pacific jezdí vlaky společností BNSF i UP.

Následující série zachycuje průjezd stoupajícího „intermodalu“ UP fascinující smyčkou Tehachapi.
Po jeho průjezdu a vykřižování sjíždí dolů od jihu k severu „freight“ BNSF i s postrkem.
Na třech fotografiích je zachycen k severu jedoucí ložený „intermodal“ BNSF.
Na závěr ještě „freight“ BNSF, tvořený pouze „zetkami“ (a jedním „chlaďákem“ – v USA jsou dodnes používány i vozy se strojním chlazením). Na americké poměry se jednalo o krátký vlak, který se ani uvnitř smyčky „nepotkal“. Přesto bylo k jeho vedení potřeba šesti lokomotiv, čtyř v čele a dvou na postrku. Za pozornost též stojí, že ve vlakovém „čtyřčeti“ jsou zastoupeny jak nátěr BNSF (oranžová), tak původní Santa Fe (červenošedá), dnes již velmi vzácná původní Burlington Northern (černozelená) a dokonce žlutá konkurenční Union Pacific.
I dále k severu je trať vedena skutečně zajímavě. V údolní výhybně čeká na křižování „intermodal“ BNSF a shora (od smyčky Tehachapi, která ovšem leží spíše za fotografovými zády...) se blíží „freight“ UP.
Po křižování se „intermodal“ vydá vzhůru ke smyčce. Na jednom záběru se nám sešly jeho vlakové (vpravo) a postrkové (vlevo) lokomotivy.
Náročnost vedení tratě dokumentují i tyto dva snímky. Údolní výhybnou projíždí „intermodal“ BNSF (vlevo), jehož hlavní zátěž tvoří návěsy firmy UPS. Po 36 minutách ho ze stejného místa můžeme pozorovat znovu, ovšem o pár desítek či možná set metrů výše. Pod ním už do výhybny vjíždí další vlak, tentokrát ucelená souprava vozů na obiloviny.
Obilný vlak ještě jednou na vjezdu do výhybny.
Na sjezdu od smyčky Tehachapi se posledními obrázky nákladního vlaku BNSF loučíme s touto oblastí.
Reno a trať UP 23.9.2007

Reno, ležící na severozápadě státu Nevada, je po Las Vegas jeho druhým hráčským centrem, ovšem ačkoliv je starší, ani zdaleka nedosahuje jeho lesku. Přímo centrem města prochází dvojkolejná trať UP, což je vůbec nejstarší železnice v USA, spojující oba oceány již od roku 1868 (viz zde). Železnice zde vedla až do roku 2005 úrovňově a křížila několik městských komunikací řadou přejezdů (a také procházela několik budov, hlavně nadzemních garáží...). Tento stav silně připomínal okolí stanice Mladá Boleslav město. I zde v Renu bylo použito obdobné řešení problému zahloubením tratě ve stávající stopě včetně osobní železniční stanice. Ta je ovšem využívána pouze dvakrát denně pro jednu dvojici vlaku Amtrak „California Zephyr“, který jezdí v trase Chicago – Oakland (San Francisco). Původní vzhled tratě ve městě je k nahlédnutí například zde.

Železniční stanice UP (resp. Amtraku) v Renu. Na horním obrázku je patrný otvor v nadzemních garážích, kudy až do roku 2005 vedla dvoukolejná trať, hustě pojížděná nákladními vlaky. Dnes vlaky jezdí zářezem pod nadjezdy, jak ukazuje levý snímek. Ucelený vlak UP přepravující nové automobily míjí žlutě olemované nástupiště Amtraku.

Dále do Kalifornie trať pokračuje podél dálnice I-80 přes průsmyk Donner Pass, na americké poměry velmi neobvyklý je zde levostranný provoz.

Stejný vlak, jako je na snímku při průjezdu Renem, se blíží vrcholovému místu tratě. V protisměru sjíždí k Renu těžký „freight“, vedený celkem sedmi stroji.
Postrkové lokomotivy vlaku s předchozího snímku.
V protisměru stoupá další „freight“, tentokrát „pouze“ se šesticí lokomotiv. Vlakové „čtyřče“ na levé a postrkové „dvojče“ na pravé fotografii.
Již zmíněný „California Zephyr“ sjíždí k Renu.
Trať v kaňonu řeky Feather – Feather River Railway 23.9. – 24.9.2007

Tato trať, vedoucí kaňonem řeky Feather byla vybudována až počátkem 20. století společností Western Pacific jako konkurenční projekt k jižněji vedené trati Union Pacific (viz výše). Později byla u Keddie postavena odbočka severním směrem. Po několika fůzích se tato trať dostala též do vlastnictví UP a odbočka k BNSF; úsek od odbočky západním směrem do vnitrozemí Kalifornie je dnes používán oběma společnostmi. Větší význam má pro BNSF, která se díky ní může dostat ze severozápadních oblastí USA k San Franciscu. Pro UP slouží jako záložní trasa k trati přes průsmyk Donner Pass, hlavně pro vlaky s kontejnery ve dvou vrstvách, které po zmíněné dvojkolejné trati neprojedou. A v neposlední řadě slouží k obsluze místních nákladišť, jako je například pila v Quincy.

Lokomotiva na vlečce pily v Quincy, nesoucí jméno svého majitele a provozovatele – QRR, Quincy Railroad.
Na větvi UP nevládne příliš silný provoz. Na „vidlicovém“ viaduktu u Keddie projíždějí na okolních snímcích západním směrem v podvečerním slábnoucím slunci v těsném sledu dva kontejnerové vlaky, pravděpodobně s cílovou stanicí v Oaklandu. Vlevo se připojuje kolej tratě BNSF.
Na větvi UP se nachází i jedna smyčka (Williams Loop), ovšem zdaleka ne tak atraktivní jako je ta u Tehachapi. Od západu do ní právě vjíždí „manipulák“ UP, vezoucí prázdné vozy na řezivo k nakládce na pilu v Quincy (levý snímek). Po průjezdu smyčkou je vlak možno zachytit ze stejného místa ještě jednou (pravý snímek).
Na smyčce by bylo možno zachytit delší vlak (tedy splňující běžné americké míry), kterak podjíždí sám sebe. Bohužel však i tento vlak byl příliš krátký, a tak byl fotograf o tento zajímavý jev ochuzen.

Na části trati pod Keddie panuje o poznání silnější provoz, neboť zde jezdí i vlaky BNSF. Rozlučme se proto s „americkými náklaďáky“ kratším fotoseriálem průjezdu „freightu“ BNSF kaňonem řeky Feather. A kdyby čtenáři snímky náhodou něco připomínaly, tak vězte, že trať Praha – Davle – Čerčany – Světlá nad Sázavou nedostala od trampů a jiných romantiků svou přezdívku náhodou...



diskuse k článku

Lukas Koncicky - Perfektní článek, přesné informace, super profi fo... 01.11.07 23:14
Trainspot - Taky jsem to někde viděl - zřejmě to bude pocházet... 02.11.07 08:22
Peetr L-i-t. - Ó jak bych si přál mít takové obrázky pro svůj web... 03.11.07 02:30
t.fuks - Conrail už dávno neexistuje. Jeho web http://www.... 03.11.07 11:45
Masinka - Ad mapka: To skutečně obě pobřeží USA spojují v ne... 03.11.07 12:40
t.fuks - Ne, to jsou jen tratě UP. Pak tam ještě vedou para... 03.11.07 14:29
Jenki - Síť BNSF : http://www.bnsf.com/tools/reference/di... 04.11.07 03:13
t.fuks - Mmch. na obou těch mapách (UP i BNSF) je vidět, že... 04.11.07 11:35
David_jaša - Východní pobřeží ovládá společnost CSX: https://ww... 04.11.07 14:20
modiat - Velice pěkný článek (skvělá fotoreportáž), praktic... 04.11.07 16:36
modiat - V bodě 3) má být samozřejmě elektrizováno... Omlou... 04.11.07 16:49
Web - Bylo by dobré se taky podívat jak tam vypadá nádra... 04.11.07 17:42
Trainspot - Ještě k tomu Conrailu - skutečně poté co byly v ro... 04.11.07 18:27
Trainspot - I přesto, jak chudě může působit osobní žel. dopra... 04.11.07 18:29
Trainspot - A do třetice ještě ke slučování. Podle současných ... 04.11.07 18:38
t.fuks - I přesto, jak chudě může působit osobní žel. dopra... 04.11.07 19:02
Web - Taky tam mají zajímavou železniční policii   ... 04.11.07 21:35
Peetr Litttoooo - Dobře, není to dávno, ale je to už pár let. Conrai... 06.11.07 09:59
Kubrt - Připojuju se k pochvalám na článek Jen dvě poznám... 06.11.07 10:15
Peetr lit - GM prodalo EMD, aby se mohlo lépe soustředit na au... 06.11.07 10:54
Kubrt - Ad peetr lit: ty dva roky by to mohly být. V době,... 06.11.07 11:16
Trainspot - Peetr a Conrail - OK, myslím, že se nikdo nehádá a... 06.11.07 11:21
Peetr lit - Jojo, já tvůj příspěvek o Conrailu přehlédl, samoz... 06.11.07 11:34
Mildaiv - Pokud se bavíme o srovnání železnice v Evropě a US... 06.11.07 16:49
modiat - EMD byla vyčleněna (vznikla) už v počátku vývoje D... 06.11.07 19:34
Trainspot - Děkujeme za projevený zájem o toto téma a o K-repo... 06.11.07 22:11
Trainspot - Moldaiv - ano, čísla by byla jistě zajímavá. Stači... 06.11.07 22:14
PLPL - Čísla jsou velmi zajímavá, jistě poučná, ale v pod... 07.11.07 19:09
Trainspot - Já ti nevim, ale řekl bych, že v Americe žijou tak... 07.11.07 23:04
PLPL - To zcela určitě. Ale budeš-li porovnávat metro z h... 08.11.07 08:45
Trainspot - OK, jsou to dva různé systémy a oba dva jakž takž ... 08.11.07 09:32
...

vstoupit do diskuse