naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 20. 3. 2021
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2021
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » městská doprava » tramvaje » cesta za dopravními poklady – přežívající historie dopravy

Cesta za dopravními poklady – Přežívající historie dopravy

text a foto: Jan Spousta
vloženo: 19. 5. 2005

Název asi nevyjadřuje obsah článku přesně, ale přiznávám, originálnější ani vhodnější mne nenapadl. Cílem této série článků bude seznámit čtenáře K-reportu s historickými tramvajemi, autobusy a trolejbusy, které jezdí po Evropě. Nedělám si na autorství monopol, protože jsem nebyl všude, kde taková vozidla dodnes jezdí, takže rád přivítám spolupráci těch, kteří o nich něco vědí. Chtěl bych však nastavit určitá pravidla – popisovat tramvajová vozidla (autobusy, trolejbusy, třeba i metro a „městské“ železnice), které:

  • jsou staré alespoň kolem 50 let – pro zjednodušení řekněme vozidla vyráběná v padesátých letech, respektive jejichž sériová výroba začala dříve, než se do československých ulic vydaly sériové tramvaje T3 a trolejbusy 9Tr;
  • jezdí odněkud někam (čili ne po dvoře vozovny/muzea nebo po městském parku);
  • jezdí pravidelněji než o prázdninových víkendech – jako příklad bych řekl, že pražská historická tramvajová trať č. 91 je mezní hranicí popisovaných provozů.

K tomu ještě doplňuji, že spíš se chci podělit o přehlídku fotografií, doplněnou krátkým popisem „proč zrovna tato tramvaj patří do tohoto vyprávění“ a odkazem na internetové stránky příslušného dopravce či fandovského spolku, který se dopravou v daném místě zabývá.

Historická vozidla MHD jsou dnes již většinou považována za součást koloritu města, takže o většině z nich lze použít slova pohádek „a jestli nezemřeli/y (v daném případě neshořely, nehavarovaly), žijí šťastně a spokojeně dodnes“. Je však pár výjimek, které dnes sice ještě žijí, ale jejich dny jsou z důvodu spíše politického či legislativního rozhodnutí sečteny, i když z hlediska čistě technického by vydržely ještě další léta. V těchto případech platí, že ten, kdo je chce vidět a zažít, musí spěchat. Proto také začínám jimi.

LONDÝN – ROUTEMASTER

Pravověrní tramvajoví fandové mohou nesouhlasit, protože tento autobus byl vyvíjen na počátku padesátých let jako náhrada zbylých londýnských tramvají i jako perspektivní náhrada trolejbusů. Úkol splnil dokonale a ... pro druhou polovinu 20. století se stal jedním ze symbolů metropole nad Temží.

V červeném provedení pro londýnskou MHD, v zeleném pro předměstské „Green Lines“, pro leteckou společnost BEA a společnost Northern General jich bylo v letech 1954–1968 vyrobeno celkem 2876 a ještě na přelomu tisíciletí jich byla v provozu tisícovka. Postupně byly vybaveny motory, splňujícími právě platné emisní normy.

V té době se ještě uvažovalo o jejich další modernizaci a tím prodloužení životnosti přes rok 2010, v roce 2002 však bylo rozhodnuto o jejich definitivní náhradě. Důvodem jsou vyšší provozní náklady (vzhledem k nástupu zezadu musí být obsazeny průvodčím), hledisko bezpečnosti provozu (zadní plošina nemá dveře a cestující vystupují a nastupují mimo zastávky) a jejich „nepřístupnost pro invalidy“ – tento bod dávám do uvozovek úmyslně; přístup do dolního podlaží Routemasterů není o nic obtížnější než nástup do většiny typů tramvají, které jezdí po Evropě.

Routemastery by měly v Londýně skončit v roce 2005, v nejlepším případě 2007; předpokládaný harmonogram náhrady na jednotlivých linkách je popsán na fandovských stránkách http://www.routemaster.org.uk/.
Transport for London: http://www.londontransport.gov.uk/

2 snímky z Londýna přibližují běžný provoz patrových autobusů v ruchu velkoměsta. VII/2002
Rovněž v červenci 2002 byl v londýnských ulicích zachycen zlatý autobus, natřený u příležitosti 50 let vlády královny Alžběty. Dobrou představu o výšce Routemasteru vytváří „sjetí“ s i u nás běžnými auty. XI/2004
Jak ukazuje nejen tento snímek, konzervativní tvary tohoto „double-deckeru“ jsou vhodným útočištěm pro řadu reklam. XI/2004 Práce v horním patře autobusu; zejména výhled na ulici je z neobvyklého úhlu... XI/2004
Interiér bez dveří umožňuje v horním patře vozu umístit větší počet sedaček (nahoře). Schodiště je umístěno na konci vozu (vpravo). Obrázky pocházejí z listopadu 2004, kdy Routemastery opouštěly linku č.12.
Okolní obrázky prezentují Routemaster na okružní lince v Belfastu, patrně je ex-londýnský. X/2004
BRUSEL – TRAMVAJE ŘADY 7000

Řada 7000 byla prvními belgickými (a pravděpodobně evropskými) sériově vyráběnými tramvajemi podle standardu PCC. První vozy byly dodány k vánocům 1951, dodávka celkem 155 kusů byla dokončena v roce 1958, ale dalších 16 bylo dodáno ještě v roce 1970. V provozu jich dodnes zbývá řádově polovina, nejstarším provozovaným je 7003. Provoz řady 7000 by měl být ukončen do roku 2006 v souvislosti s dodávkou nízkopodlažních Bombardierů.

Tramvaje 7000 jsou vypravovány na linky 39 a 44 ze stanice metra Montgomery a na některé linky přes nádraží Midi/Zuid, ale v tomto případě většinou na „šejdrová“ pořadí. Již několik let jezdí tramvaje řady 7000 jen ve všední dny mimo hlavní školní prázdniny.
Dopravní podnik Brusel: http://www.mivb.be/
Klub přátel tramvají: http://www.tram2000.be/

Bruselské vozy PCC ev.č. 7003 (oba snímky) a 7016 (vlevo) na lince č.39.
Vůz ev.č. 7038 na podzemní konečné Montgomery (přestup na metro 1 a podzemní tramvajovou trať pod východní částí „okruhu“).
ŘÍM – ÚZKOROZCHODNÁ TRAŤ TERMINI – PANTANO

V tomto případě nejde jen o vyřazení historických vozidel, ale o zrušení celé linky, neboť má být podle některých zdrojů nahrazena linkou C metra. Trať o netypickém rozchodu 950 mm má délku 18,4 km a její výchozí zastávka je vedle hlavního nádraží Roma Termini (na úrovni nástupiště letištního expresu). Řada 900 je z roku 1991, vozy 811–817 byly dodány v roce 1962, zatímco další osmistovková čísla až v roce 1987. Mimoto slouží několik vozidel řady 400, což jsou tramvaje ze 30.let s karoseriemi z druhé poloviny 50.let.
Dopravní podnik Řím: http://www.atac.roma.it/trasroma/indexuk.htm
Simplon postcards: http://www.simplonpc.co.uk/T_Rome.html#anchor435176 (popis linky na konci webové stránky)

V dubnu 2004 byly v okolí konečné Termini zachyceny zleva vlečný vůz ev.č.071, hnací vůz ev.č.424 a jeho ovládací panel a podstatně novější vůz čísla 825.
GÖTEBORG – TRAMVAJE ŘADY M28, M29 (700, 800)

Tramvaje tvoří páteř MHD ve druhém největším švédském městě a proto bylo rozhodnuto o modernizaci vozového parku. V souvislosti s tím by měly být postupně vyřazeny čtyřnápravové tramvaje PCC, které byly dodány v 60. letech (701–770: 1965–67; 801–860: do r. 1972). V současné době se s nimi lze setkat ještě na většině tratí, dodávky nových nízkopodlažních tramvají Ansaldo-Breda začnou v roce 2005. Obdobné tramvaje s označením M25 z přelomu 50./60. let byly vyřazeny kolem roku 2000.
Dopravní podnik Göteborg: http://www.sparvagen.goteborg.se/
Zájmové stránky o tramvajích a trolejbusech ve Skandinávii (částečně i v češtině): http://www.ss.se/atlas/system.php?id=17&ling=en

V ulicích Göteborgu vidíme odzadu třívozovou soupravu s vozem ev.č.740 (vlevo), vozy ev.č.817+747 (vpravo) a u nádraží pak soupravy s vozy čísel 714 a 728 v čele. Všechny smímky pocázejí z července 2003.
JIHOVÝCHOD ANGLIE – ŽELEZNIČNÍ SOUPRAVY Mk I („Slam Door Trains“)

Elektrická trakce byla na železničních tratích kolem Londýna postupně zavedena od 20.let minulého století. Napájecí soustava byla zvolena, z našeho pohledu, netypická – pomocí 3.kolejnice s napětím 750 V (přitom londýnské podzemní dráhy mají napětí 600 V a napájení 3. a 4.kolejnicí). Obdobný systém napájení byl používán i v USA. Jinak je ovšem třeba připomenout, že délka elektrifikovaných železnic kolem Londýna je kolem 1500 km, tedy více než polovina délky elektrifikovaných tratí na území České republiky). Výměna vozového parku proběhla na přelomu 50. a 60. let, design vozů se však proti těm předválečným příliš nezměnil. Nastupovalo se přímo do jednotlivých kupé, což bylo v kontinentální Evropě zrušeno snad ještě před začátkem 20.století. V sedmdesátých letech byly z důvodu rizika kriminality odstraněny příčky mezi oddíly a počet vstupů do vagónu byl snížen. Způsob ovládání dveří se však nezměnil – klička je pouze z vnější strany a vystupující cestující ji musí ovládat skrz stažené okénko.

Soupravy Mk I jsou v současnosti nahrazovány, konečný termín ukončení jejich provozu byl posunut do listopadu 2005. Důvodem je jednak to, že nahradit 9 tisíc vozů trvá určitou dobu. Nové vlaky také vyžadovaly úpravy energetické sítě, neboť – zjednodušeně řečeno – „vyrážejí pojistky“.

Příměstská souprava v žst. Wimbledon (též konečná metra a tramvaje). X/2003 Stařičký vlak v hale stanice Victoria. XI/2004
Okolní fotografie pocházejí z železniční stanice na londýnském letišti Gatwick. Soupravy zde jezdí v režii NSE (Network SouthEast; bývalá organizační jednotka British Rail). XI/2004
ISLE OF WIGHT RAILWAY

Ostrov Wight leží jižně od přístavu Portsmouth, hlavní základny Královského námořnictva. Cesta na něj trvá 15–45 minut podle zvoleného typu trajektu a trasy; pro železniční fandy je nejvhodnější plavba do Ryde. Hned po vylodění totiž mohou přestoupit na zdejší železnici, jejíž provoz je zajišťován soupravami londýnské podzemní dráhy z doby těsně před válkou. Bývalé British Rail je odkoupily v roce 1966. Převzal je i Stagecoach – Island Line Ltd., současný provozovatel linky Ryde Pier – Shanklin o délce 8,5 míle. V současné době však tato společnost uvažuje o pořízení jejich náhrady. Trať je součástí systému National Railways, takže na ní platí síťové jízdenky typu Euro-Domino či InterRail.

Island Line je jedinou železniční tratí na Ostrově Wight s trvalým provozem, ne však jediným pozůstatkem wightských železnic. První trať na ostrově byla zprovozněna v roce 1862 a po celou první polovinu 20.století zde byla provozována síť o délce 54 mil (téměř 90 km). Likvidace začala v roce 1952 a skončila v roce 1966, kdy byl elektrifikován zbývající úsek Ryde – Shanklin. Z parních drah tak zbylo jen 5 mil tratě Wootton – Havenstreet – Smallbrook Junction (přestupní stanice na Island Line), kterou před likvidací zachránila skupina fandů, sdružených do Isle of Wight Railway Company Ltd. Parní provoz používá vozidla, z nichž nejstarší lokomotiva pochází z roku 1876 a vagóny dokonce z roku 1864. V letních měsících se jezdí denně; o víkendech a školních prázdninách je dráha v provozu po celý rok kromě ledna a února.
Společnost Island Line: http://www.island-line.co.uk/
Fotogalerie: http://www.cix.co.uk/~rosenstiel/trains/iowr.htm
Parní dráha: http://www.iwsteamrialway.co.uk/



související články

Cesta za dopravními poklady – Isle of Man 23. 6. 2006