• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » železnice » provoz » aljaška a pozemní (a trochu i letecká) doprava

Aljaška je jak známo zdaleka největším státem americké unie a s rozlohou 1 723 337 čtverečních kilometrů je téměř třikrát větší než další stát v pořadí, Texas, zároveň se ale jedná o jeden z nejméně osídlených států USA, kde k 1. červenci 2023 žilo pouze 733 406 obyvatel, což znamená hustotu osídlení pouze 0,42 obyvatele na čtvereční kilometr. Ve Fairbanks a přilehlém okolí žilo v roce 2020 zhruba 130 000 obyvatel, v Anchorage v roce 2020 zhruba 400 000 obyvatel.

Tzn. v těchto dvou městech žijí dvě třetiny obyvatelstva celého rozlehlého státu, neboli jeho velká většina je úplně liduprázdná. To se pak pochopitelně projevuje na rozsahu pozemní i letecké dopravní infrastruktury, která spojuje tato dvě velká města mezi sebou, s několika málo námořními přístavy a dalšími lidskými sídly, a také s Kanadou. Naopak hlavní město Juneau je přístupné pouze po vodě a ze vzduchu. Na Aljašce existuje jak silniční síť, tak i železnice, přičemž ta zde zahrnuje jednu normálněrozchodnou a jednu úzkorozchodnou trať. V prvním případě jde o jednokolejnou neelektrizovanou trať dlouhou 470 mil (760 km), spojující oceánský přístav Seward s Anchorage a Fairbanksem. Tato trať oslavila loni své sté výročí otevření a je provozovaná státem vlastněnou společností Alaska Railroad Corporation, ARRC, zkráceně Alaska Railroad, AR.

Na této železnici je provozována jak osobní, tak i nákladní doprava. Osobní vlaky mají především turistický charakter, a jsou v nich řazeny vyhlídkové vozy, umožňující cestujícím kochat se čarokrásnou aljašskou přírodou, především při jízdě kolem mořského fjordu mezi Anchorage a Sewardem nebo kolem Národního parku Denali (do roku 2015 Mount Mc Kinley; oficiální federální název stejnojmenné hory se v lednu 2025 mění exekutivním příkazem prezidenta zpět na Mount Mc Kinley, avšak název parku zůstává Denali). Turistickému charakteru dráhy pak samozřejmě odpovídá výše jízdného. Vlaky jsou vedeny pouze v určitých obdobích roku, především v létě od června do poloviny září, ale některé vlaky jsou zaváděny i mezi podzimem a jarem. Jedním z nich je Aurora Winter Train, který – jak napovídá jeho název – umožňuje cestujícím pozorovat a zažít zimní Aljašku včetně polární záře.

Nákladní doprava je dnes provozována zřejmě jen v úseku Fairbanks – Anchorage, kde železnice navazuje na zdejší námořní přístav a kde dochází k překládce intermodálních zásilek, dopravovaných z „dolních 48“, jak je na Aljašce nazývána pevninská část Spojených států. Otázkou je nákladní doprava v úseku Anchorage – Whittier/Seward, neboť se zdá, že po ukončení provozu železničního trajektu AquaTrain v dubnu 2021, který mezi přístavem Whittier a kanadským Prince Rupert provozovala společnost Canadian National, zde již žádná nákladní doprava není provozována. Na tomto odkazu najdeme snímky poslední plavby tohoto trajektu dne 16. dubna 2021. Mimochodem kanadský přístav nese jméno po princi Ruprechtovi Falckém, mimořádně zajímavé postavě evropských i světových dějin, který se v prosinci 1619 narodil v Praze tehdy zde dlícímu českému králi Bedřichu Falckému, neboli nechvalně známému Zimnímu králi. Využití přístavu Seward pro nákladní dopravu není dnes jasné a je možné, že Alaska Railroad hodlá využít svých zdejších ploch spíše pro developerské účely. Na druhou stranu na aktuální mapě AR je pro nákladní dopravu stále vyznačena celá síť.

Alaska Railroad je ziskový podnik, neboť dle údajů za rok 2022 vykázala čistý výnos 39,19 milionu USD při celkových příjmech 250,24 milionu USD a celkových výdajích 211,05 milionu USD.

V druhém případě jde o úzkokolejnou trať White Pass & Yukon Route, viz též zde.

Tato úzkorozchodná trať o rozchodu 914 mm překračuje aljašsko-kanadskou hranici a na kanadském území vede dokonce dvěma provinciemi, Britskou Kolumbií a Yukonem. Trať, vybudovaná na přelomu 19. a 20. století, vychází z aljašského přístavu Skagway a vede severním směrem divokými horskými kaňony, ve kterých vytváří doslova dechberoucí scenérie. Pravidelný provoz byl na dráze zastaven v roce 1982 a od roku 1988 jsou v části trasy provozovány turistické vlaky. Od roku 2020 je zde provozována šestice lokomotiv 3001–3006, původně vyrobených pro australskou společnost Qube Holdings. Jejich přeprava na Aljašku ve své době neunikla ani místním médiím.

Vzhledem k tomu, že Aljaška nemá přímé železniční spojení se zbytkem kontinentu, a zároveň jelikož ve Spojených státech i Kanadě hraje železniční doprava na poli nákladní přepravy stále velmi významnou roli, existovaly v historii snahy Aljašku na kontinentální železniční síť napojit. Zatím posledním projektem, který se dostal do dosti pokročilé fáze, bylo propojení Aljašky s kanadskou provincií Alberta pod názvem Alaska-Alberta Railway Development Corporation (A2A). Trať měla spojovat město Fort McMurray v Albertě a osadu Delta Junction na Aljašce, odkud ale nejbližší existující koleje leží dalších 100 km vzdušnou čarou, a to na letecké základně Eielson Air Force Base u Fairbanksu. Tento úsek pod názvem „Northern Rail Extension“ začala AR stavět, nicméně práce byly zastaveny a největším pozůstatkem je most přes řeku Tanana.

Kromě toho existoval ještě další podobný záměr na spojení těchto dvou míst, a to tzv. G 7 G Railway. K tomuto záměru ale existuje jen velmi málo dostupných informací, něco málo lze nalézt například zde. Každopádně se zdá, že ať už jedna nebo druhá železnice měly sloužit především pro přepravu na Aljašce vytěžené ropy a je možné, že s nástupem nové americké administrativy vedené staronovým prezidentem Trumpem a změně pohledu na těžbu fosilních paliv na Aljašce dojde k jejich oprášení, ale to je pochopitelně v tuto chvíli jen spekulace.

Poněkud rozsáhlejší síť než železnice tvoří na Aljašce silnice, i když i ty pokrývají jen malou část státu. Nejhustší síť je – stejně jako v případě železnice – mezi přístavy a aglomeracemi okolo Anchorage a Fairbanksu, plus napojení na Kanadu. Hraniční přechody mezi Aljaškou a Kanadou jsou dva, jeden – mnohem významnější – na silnici AK2/YK1 mezi Aljaškou a kanadskou provincií Yukon (viz zde), druhý na severněji ležící místní silnici AK5/YK9 (viz zde). Hlavní silnice jsou zpevněné, zpravidla s asfaltovým povrchem a plně odpovídají severoamerickým standardům. Tak tomu ovšem není u silnic, které nejsou až tak určené pro každodenní osobní dopravu a sloužící především k zásobování odlehlých oblastí, zpravidla míst těžby ropy. Takovou typickou silnicí je takzvaná Dalton Highway dlouhá 666 km a spojující Fairbanks s osadou Deadhorse u Severního ledového oceánu. Ta je asfaltová jen z menší části, a to navíc v několika vzájemně nenavazujících úsecích. Její hlavní zátěží jsou kamiony, mířící do a z Deadhorse, v malé míře doplňované turisty, zpravidla mířícími k řece Yukon a polárnímu kruhu v autobusech, osobních automobilech i na motocyklech. A zvláště v zimním období se jedná o velice náročnou a nebezpečnou trasu, jak lze například shlédnout v některých epizodách amerického televizního seriálu Ice Road Truckers.

Většinu území, po zemi nepřístupnou, obsluhuje letecká doprava. A protože nalétávaná letiště jsou malá a zásilky i počty cestujících nevelké, jsou na zdejších linkách používány malé letouny různých typů. Pro přepravu cestujících jsou to běžná letadla různých soudobých typů a výčet společností a obsluhovaných linek lze nalézt například zde. Zajímavější je letecká nákladní doprava: zde dominuje společnost Desert Air (seznam destinací viz zde), původem z Utahu, která na své lety nasazuje výhradně stále nepřekonatelné stroje DC 3 (viz též zde, zde a zde).

A jako historickou zajímavost na závěr ještě uveďme, že dříve zde bývalo nepostradatelným dopravním prostředkem psí spřežení, jak například ukazuje tato 100 let stará historie zde a zde.