naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 2. 12. 2023

Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...

Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007

Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

z nejčtenějších

Autotec 2006 – těžké nákladní automobily 25. 6. 2006

Elektrické lokomotivy Siemens ES 64 U4 19. 8. 2005

naši partneři

praktické

RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » cestování » albánie a železnice

Albánie a železnice

prohlédnout obrázky

text: Jan Bonev
foto: Bohdan Ociepka
vloženo: 4. 2. 2007

V této reportáži se prostřednictvím několika snímků podíváme do stále tajemné a exotické Albánie. Jak asi většina čtenářů tuší, není tato země v hledáčku českých železničních příznivců náhodou. Souhrou osudu byly od 50. let 20. století dodávány do Albánie takřka výhradně lokomotivy ČKD. Po „prasátkách“ a „malých“ a „velkých hektorech“ to bylo zejména přes 60 „čmeláků“ řady T669.1, dodaných mezi lety 1968 a 1991. Celá situace je o to zajímavější, že lokomotivy byly dodávány jak v nám dobře známém nátěru, tak se standardním českým Kryšpínovým označením. Vzhledem k minimálním zásahům do vzhledu „čmeláků“ můžeme dodnes v této zemi na kraji Evropy najít pro Čechy velmi zajímavý „muzejní“ provoz.

Veškerý provoz po odstavení starších strojů T435.0 a T458.1 a několika málo německých V200 (pořízených z druhé ruky) zajišťují lokomotivy T669.1, kterých je v provozu necelá polovina ze všech dodaných. Vozový park v osobní dopravě prodělal po roce 1991 velké změny. Původní čínské vozy širokorozchodného profilu byly postupně nahrazeny několika dodávkami second-handových vozů z několika míst Evropy. Původní čínské, polské a francouzské vozy zastoupily nejprve italské vozy, dodané ve dvou vlnách. Následovaly vagony ÖBB a v novém tisíciletí i série rekonstruovaných vozů z Německa. Více informací o historii albánských železnic (HSH) nelznete například v časopisech Dráha 8, 9/1996, 5/2004 a 7/2005.

Osobní vlaky jezdí podle už několik let stabilního jízdního řádu. Předně jsou vypravovány 3 páry spojů z Tirany do Durrëse, na sever země směřují z hlavního města Tirany denně dva páry vlaků, přes hory do Pogradce jezdí z Tirany (přes Durrës) další dva páry, doplněné jedním jen na půl cesty do Elbasanu. V úseku Tiranë – Durrës je doprava zahušťována dalšími dvěma páry až na jih do Vlorë.

O aktuální nákladní dopravě jsou k dispozici jen kusé informace, v roce 2003 bylo v provozu zejména spojení Durrës – Ballsh (rafinerie), doplňované přepravou cementu z Fushë-Krujë do přstavu Durrës. Od roku 2002 se také rozvíjí nákladní doprava na znovuotevřeném přechodu do černohorské Podgorice.

Stav infrastruktury i vozidel je poplatný politické a hospodářské situaci v Albánii – izolaci za Envera Hodži, občanským nepokojům v letech 1990 a 1997, tunelování a rozkrádání všeho zpeněžitelného. V současnosti se už situace pomalu uklidňuje a snad poskytne albánským železnicím lepší prostředí k existenci. Nedostatek financí vede k zanedbávání údržby na vozech a tratích, naopak lokomotivy vycházejí z tohoto srovnání v rámci možností překvapivě dobře. Tratě jsou ve špatném stavu a provoz těžkých vozidel jim rozhodně nepřidává. Světlou výjimkou je úsek Tiranë – Durrës, který byl ze zahraničních úvěrů v 90. letech zrekonstruován.

Všechny následující snímky pocházejí ze září 2003.

Stroj T669.1055 během posunu od poledního páru ve Vlorë.	Křižování osobních vlaků ve stanici Kavajë.
Pohodička v odbočné stanici s krkolomným názvem Rrogozhnë – křižování dvou vlaků doprovází družný rozhovor místních a bečení ovcí v kolejišti...
Kolonu zdevastovaných nákladních vozů ve Fieru oživuje několik vozů ložených balvany.	Záloha na odbočné trati v Elbasanu nemá příliš co na práci. Strojvedoucí z T669.1053 se tudíž může bavit se známým.
Do Vorë přijíždí Lv T669.1059 pomoci neschopnému stroji.	Zde už na přípřeži zpožděného osobního vlaku.
Osobní vlak z Tirany do Durrëse s T669.1042 v čele stojí ve Vorë.
O chvíli později přijíždí do téže stanice nákladní vlak od Budullu (patrně relace z Fushë-Krujë) na pozadí majestátných hor. Veze ho jeden z nejstarších provozních „čmeláků“ (č. 027).

Odvraťme na chvíli fotoaparát od hnacích vozidel a podívejme se na několik převážně neželezničních obrázků z různých míst Albánie.


Albánie byla obdařena krásnou přírodou – bohužel její „komerční využití“ kazí množství nepořádku a pozůstatků po starých časech. Příkladem jsou časté betonové bunkry – na levém snímku se zbytky jednoho takového povalují na pláži ve Vlorë, vpravo pak zachovalejší střílna čeká na nepřítele v horách u Ohridského jezera.
Krásná ulice s palmami v jihoalbánském Vlorë.	Nedaleko parkuje originální popelnice.
V jedné vesnici na jihu Albánie právě probíhá trh.	V jiné obci se zase připravují svatební auta.
	Opuštěná budova jedné ze stanic nedaleko Rrogozhnë posloužila alespoň jako podstavec reklamního poutače. Interiér WC jednoho z osobních vozů. Z dalšího „vybavení“ lze uvést často chybějící přechodové měchy, rozbitá okna atd.

Hlavním železničním uzlem a současně jediným depem v zemi je přístav Durrës. Umístěny zde jsou veškeré servisní kapacity a nehodový vlak. Ve zdejším přístavu má svůj začátek nebo konec rozhodující objem nákladní přepravy HSH.

Osobní vlak s elitním strojem T669.1057 u nástupiště v Durrësi.	Čilý posun před nádražní budovou v téže stanici.
Osobní vlak z Pogradce do Tirany projíždí kolem depa v Durrësi. Vpravo je patrný vrak jednoho z původních čínských vozů.
Lokomotiva T669.1054 na vlečce do přístavu. Zcela vpravo je rozlehlá výpravní budova stanice Durrës.

Dvakrát stroj T669.1052 na koleji před depem.
	T669.1038 v depu Durrës. Na stejném místě se s k pobavení zaměstnanců zvěčňují výletnící z Čech s „čmelákem“ T669.1042.

Dva obrázky z haly oprav místního depa. Za pozornost stojí pohledná jeřábnice na pravém obrázku.
	Snímky stanoviště a výrobního štítku lokomotivy T669.1055. Návštěva z dalekých krajů nechala v kabině dva obrázky „čmeláků“ z ČR.
Kdo by věřil, že tato fotografie nepochází z Československa 70. let.

Kromě provozních strojů se v depu a okolí vyskytuje také množství vraků lokomotiv. Na těchto dvou obrázcích jsou T669.1002 a 1009.
Zde je i první „čmelák“ T669.1001, dodaný HSH před 39 lety.
K vidění je i zástupkyně parního provozu – polská lokomotiva Tkt48. V Albánii vydržely tyto stroje v provozu až do 80. let.	Jiná parní lokomotiva už v pokročilém stádiu rozkladu – rozřezaná na plošinovém voze.
V depu se povalují i další různě deformované části „čmeláků“, případně ještě „hektorů“.	Jako po válce – jeden nákladní vůz vhozen do druhého, v pozadí nakupené rámy lokomotiv.
Poslední obrázek dostatečně ilustruje neradostnou současnost albánských železnic. Můžeme jim akorát popřát více štěstí, než měl tento „čmelák“.