naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 27. 3. 2020
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2020
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » cestování » albánie a železnice

Albánie a železnice

text: Jan Bonev
foto: Bohdan Ociepka
vloženo: 4. 2. 2007

V této reportáži se prostřednictvím několika snímků podíváme do stále tajemné a exotické Albánie. Jak asi většina čtenářů tuší, není tato země v hledáčku českých železničních příznivců náhodou. Souhrou osudu byly od 50. let 20. století dodávány do Albánie takřka výhradně lokomotivy ČKD. Po „prasátkách“ a „malých“ a „velkých hektorech“ to bylo zejména přes 60 „čmeláků“ řady T669.1, dodaných mezi lety 1968 a 1991. Celá situace je o to zajímavější, že lokomotivy byly dodávány jak v nám dobře známém nátěru, tak se standardním českým Kryšpínovým označením. Vzhledem k minimálním zásahům do vzhledu „čmeláků“ můžeme dodnes v této zemi na kraji Evropy najít pro Čechy velmi zajímavý „muzejní“ provoz.

Veškerý provoz po odstavení starších strojů T435.0 a T458.1 a několika málo německých V200 (pořízených z druhé ruky) zajišťují lokomotivy T669.1, kterých je v provozu necelá polovina ze všech dodaných. Vozový park v osobní dopravě prodělal po roce 1991 velké změny. Původní čínské vozy širokorozchodného profilu byly postupně nahrazeny několika dodávkami second-handových vozů z několika míst Evropy. Původní čínské, polské a francouzské vozy zastoupily nejprve italské vozy, dodané ve dvou vlnách. Následovaly vagony ÖBB a v novém tisíciletí i série rekonstruovaných vozů z Německa. Více informací o historii albánských železnic (HSH) nelznete například v časopisech Dráha 8, 9/1996, 5/2004 a 7/2005.

Osobní vlaky jezdí podle už několik let stabilního jízdního řádu. Předně jsou vypravovány 3 páry spojů z Tirany do Durrëse, na sever země směřují z hlavního města Tirany denně dva páry vlaků, přes hory do Pogradce jezdí z Tirany (přes Durrës) další dva páry, doplněné jedním jen na půl cesty do Elbasanu. V úseku Tiranë – Durrës je doprava zahušťována dalšími dvěma páry až na jih do Vlorë.

O aktuální nákladní dopravě jsou k dispozici jen kusé informace, v roce 2003 bylo v provozu zejména spojení Durrës – Ballsh (rafinerie), doplňované přepravou cementu z Fushë-Krujë do přstavu Durrës. Od roku 2002 se také rozvíjí nákladní doprava na znovuotevřeném přechodu do černohorské Podgorice.

Stav infrastruktury i vozidel je poplatný politické a hospodářské situaci v Albánii – izolaci za Envera Hodži, občanským nepokojům v letech 1990 a 1997, tunelování a rozkrádání všeho zpeněžitelného. V současnosti se už situace pomalu uklidňuje a snad poskytne albánským železnicím lepší prostředí k existenci. Nedostatek financí vede k zanedbávání údržby na vozech a tratích, naopak lokomotivy vycházejí z tohoto srovnání v rámci možností překvapivě dobře. Tratě jsou ve špatném stavu a provoz těžkých vozidel jim rozhodně nepřidává. Světlou výjimkou je úsek Tiranë – Durrës, který byl ze zahraničních úvěrů v 90. letech zrekonstruován.

Všechny následující snímky pocházejí ze září 2003.

Stroj T669.1055 během posunu od poledního páru ve Vlorë. Křižování osobních vlaků ve stanici Kavajë.
Pohodička v odbočné stanici s krkolomným názvem Rrogozhnë – křižování dvou vlaků doprovází družný rozhovor místních a bečení ovcí v kolejišti...
Kolonu zdevastovaných nákladních vozů ve Fieru oživuje několik vozů ložených balvany. Záloha na odbočné trati v Elbasanu nemá příliš co na práci. Strojvedoucí z T669.1053 se tudíž může bavit se známým.
Do Vorë přijíždí Lv T669.1059 pomoci neschopnému stroji. Zde už na přípřeži zpožděného osobního vlaku.
Osobní vlak z Tirany do Durrëse s T669.1042 v čele stojí ve Vorë.
O chvíli později přijíždí do téže stanice nákladní vlak od Budullu (patrně relace z Fushë-Krujë) na pozadí majestátných hor. Veze ho jeden z nejstarších provozních „čmeláků“ (č. 027).

Odvraťme na chvíli fotoaparát od hnacích vozidel a podívejme se na několik převážně neželezničních obrázků z různých míst Albánie.

Albánie byla obdařena krásnou přírodou – bohužel její „komerční využití“ kazí množství nepořádku a pozůstatků po starých časech. Příkladem jsou časté betonové bunkry – na levém snímku se zbytky jednoho takového povalují na pláži ve Vlorë, vpravo pak zachovalejší střílna čeká na nepřítele v horách u Ohridského jezera.
Krásná ulice s palmami v jihoalbánském Vlorë. Nedaleko parkuje originální popelnice.
V jedné vesnici na jihu Albánie právě probíhá trh. V jiné obci se zase připravují svatební auta.
Opuštěná budova jedné ze stanic nedaleko Rrogozhnë posloužila alespoň jako podstavec reklamního poutače.

Interiér WC jednoho z osobních vozů. Z dalšího „vybavení“ lze uvést často chybějící přechodové měchy, rozbitá okna atd.

Hlavním železničním uzlem a současně jediným depem v zemi je přístav Durrës. Umístěny zde jsou veškeré servisní kapacity a nehodový vlak. Ve zdejším přístavu má svůj začátek nebo konec rozhodující objem nákladní přepravy HSH.

Osobní vlak s elitním strojem T669.1057 u nástupiště v Durrësi. Čilý posun před nádražní budovou v téže stanici.
Osobní vlak z Pogradce do Tirany projíždí kolem depa v Durrësi. Vpravo je patrný vrak jednoho z původních čínských vozů.
Lokomotiva T669.1054 na vlečce do přístavu. Zcela vpravo je rozlehlá výpravní budova stanice Durrës.
Dvakrát stroj T669.1052 na koleji před depem.
T669.1038 v depu Durrës.

Na stejném místě se s k pobavení zaměstnanců zvěčňují výletnící z Čech s „čmelákem“ T669.1042.
Dva obrázky z haly oprav místního depa. Za pozornost stojí pohledná jeřábnice na pravém obrázku.
Snímky stanoviště a výrobního štítku lokomotivy T669.1055. Návštěva z dalekých krajů nechala v kabině dva obrázky „čmeláků“ z ČR.
Kdo by věřil, že tato fotografie nepochází z Československa 70. let.
Kromě provozních strojů se v depu a okolí vyskytuje také množství vraků lokomotiv. Na těchto dvou obrázcích jsou T669.1002 a 1009.
Zde je i první „čmelák“ T669.1001, dodaný HSH před 39 lety.
K vidění je i zástupkyně parního provozu – polská lokomotiva Tkt48. V Albánii vydržely tyto stroje v provozu až do 80. let. Jiná parní lokomotiva už v pokročilém stádiu rozkladu – rozřezaná na plošinovém voze.
V depu se povalují i další různě deformované části „čmeláků“, případně ještě „hektorů“. Jako po válce – jeden nákladní vůz vhozen do druhého, v pozadí nakupené rámy lokomotiv.
Poslední obrázek dostatečně ilustruje neradostnou současnost albánských železnic. Můžeme jim akorát popřát více štěstí, než měl tento „čmelák“.
Zobrazit na celou obrazovku


související články

Cesta do Albánie 12. 8. 2006