© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2025
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
Ve všech rubrikách je celkem 390 článků.
První klasická železnice pro přepravu cestujících a nákladů byla na jihoamerickém kontinentě dle dostupných pramenů otevřena v Peru roku 1851. Následovalo Chile, Brazílie, poté Argentina. Páté místo připadlo Paraguayi. Počátky železnice v posledně zmíněné jihoamerické zemi nejsou z dějepisného hlediska úplně jasné, existují totiž různé zdroje, které se v datech, číslech, ale i jménech ne zcela úplně shodnou, proto nelze brát následující informace vždy jako 100%.
Tímto krátkým příspěvkem navštívíme dvě lanovky, které se nacházejí na úpatí francouzských Pyrenejí. Tou první bude lanovka v poutním městě Lurdy, která vede na vrchol hory Grand Jer o výšce 951 m n. m, tou druhou pak bude lanovka v nedalekém městě Pau, která propojuje hlavní vlakové nádraží s výše položeným centrem.
Máte-li rádi úzkorozchodné dráhy, přijdete si na následujících řádcích na své, a pokud k tomu ještě máte rádi děti, nebo byste se do dětských let rádi vrátili alespoň vzpomínkami, je článek pro vás určen dvojnásobně. Čeká nás totiž výlet do Ruska, kde navštívíme hned několik drah, které, jak označuje jejich název, jsou určeny především dětem.
Záměr na stavbu dráhy mezi Prahou, letištěm Václava Havla Praha a Kladnem je poměrně starý. Jeho vývoj již prošel několikrát fázemi od extrémního minimalizmu, k maximalizmu a zase zpět. Kromě klasické železnice se objevily i varianty s využitím metra, hybridních vozidel (z hlediska trakce i přechodnosti) a tramvaje. Řešil se koncept dvou linek (Kladno a letiště), nebo jedné průběžné, řešila se otázka tarifní (integrace / samostatnost), financování (PPP) a mnoho dalších.
Ve dnech 9. až 12. 5. hostil mnichovský veletržní areál již XX. ročník veletrhu transport logistic. Tak jako v předchozích letech se jednalo o jedinečnou příležitost seznámit se s existujícím stavem a budoucími trendy v oboru železniční nákladní dopravy. Venkovní expozici dominovaly jako obvykle nákladní vozy. Pokud by bylo možné vyzdvihnout něco ze soudobých trendů v železniční nákladní dopravě, za pozornost stojí především koncepce výměnných nástaveb na kontejnerových vozech, kde cílem není kombinace silnice – železnice, ale spíše samotné zefektivnění provozu železničních vozů.
Tímto nevelkým textem se podíváme do Kyjeva, kde na nás stejně jako předloni v Moskvě čekal náročný úkol, a sice projet (v případě nutnosti pěšky projít) všechny tramvajové a trolejbusové tratě. To se nám navzdory poměrné rozsáhlosti obou sítí, opět až na nitra vozoven, podařilo, a tak jsme získali dobrý přehled o tom, jak na tom Kyjev s oběma provozy momentálně je. Již nyní předešleme, že navzdory poslednímu nepříznivému vývoji na Ukrajině budou naše zprávy spíše pozitivní.
Přijíždíme k nádraží v Namtu a zdálky vidím stoupat kouř. Párovka je roztopená, syčí a dýmá. Vyráželi jsme z Hisphaw v 5 ráno a jeli jsme na motorkách dvě hodiny probouzející se Barmou. Nejdříve byla tma a mlha, pak se rozednělo a mlha se rozpustila. Barmánci vstávali, vyráželi na pole a všichni nás s úsměvem zdravili. U stánku v jedné vesnici kupujeme benzin z PET lahvi. V Namtu jsme byli už před dvěma dny. Oblast je jen na povolení, ale nikdo nám nedělal problémy, pokud jsme ve městě. Do hor nesmíme, tam se střílí.