naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 2. 12. 2023
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » cestování » ich hab´ lust vom schnellzug gehen

Ich hab´ Lust vom Schnellzug gehen

text a foto: Vlastimil Malý
vloženo: 25. 3. 2006

Takto by se dal také parafrázovat jeden verš z písně Keine Lust od skupiny Rammstein, který dost přesně vystihuje moje pocity při občasné jízdě dálkovým vlakem. Proto jsem neváhal ani minutu, když se nedávno objevila možnost využít k jednodenní služební cestě do „hlavního města Evropy“ – Bruselu – vlak místo auta, případně letadla. Auto je v tomto ročním období přeci jen trochu nespolehlivé, a letadlo je zase „poněkud“ dražší (pokud člověk nehodlá zůstat v Bruselu až do neděle, aby využil víkendovou slevu na letenky. Navíc i letecká doprava momentálně trpí nepřízní počasí, jak se ukázalo opět i v neděli 12. března na pražské Ruzyni).

Jednání v Bruselu bylo naplánováno na čtvrtek 9. března, a cestu jsem tak podnikl od středy odpoledne do pátečního rána. V následujících řádcích a fotografiích se chci podělit s několika zážitky a momenty; krátký článek si v žádném případě nedělá nárok na vyčerpávající popis.

Vyjíždím tedy z Prahy-Holešovic ve středu 8. března v 15:35 vlakem EC 172 „Vindobona“. Cesta až na nádraží Berlin-Ostbahnhof probíhá bez problémů, vlak je poloprázdný a jedinou „zajímavostí“ je, že během jízdy na trati Drážďany – Berlin-Schönefeld nekřižujeme ani nemíjíme jediný nákladní vlak, ba ani jediný odstavený nákladní vůz. Na nádraží Ostbahnhof přijíždíme načas ve 20:18, zde vlak, pokračující dále do Hamburgu-Altony, opouštím. Přesně hodinovou pauzu do odjezdu vlaku DB NachtZug 242 do Curychu/Paříže (vlak se dělí v Hannoveru), který mě přes noc odveze do Bruselu, využívám k prohlídce nádraží a nejbližšího okolí. Musím uznat, že od mé poslední návštěvy v roce 1988 se tu změnilo leccos... I když například samoobsluhu Lidl, umístěnou v suterénu nádražní haly, bych k návštěvě příliš nedoporučoval...

Na nástupištích pořídím několik fotografií, a již je tu čas odjezdu. Zmíněný vlak NZ 242 je přistaven v souladu s jízdním řádem k sedmému nástupišti. Ubytuji se ve své „singl kajutě“, dopřeji si vyhlídkovou jízdu přes centrum Berlína po „Stadtbahn“ přes velkolepé, ale trochu rozporuplné pocity budící, nové Hlavní nádraží, nádraží ZOO, Westkreuz, a Spandau a poté se odebírám do říše snů.

Vlak DB Autozug na nádraží Berlin-Ostbahnhof. V čele je lokomotiva 115.336; řada 115 vznikla přeznačením z původní řady 110 od DB. Na patrovém autovoze, pronajatém od ÖBB jsou loženy pouhé dva automobily, jedním z nich je Škoda Superb s hannoverskou poznávací značkou.
Koleje zadní části nádraží Ostbahnhof patří berlínském S-bahnu. Zde je zachycen příjezd jednotky řady 481. Více o systému berlínské S-bahn například zde. Při průjezdu mého vlaku městem ještě zachytím večerní atmosféru na nástupišti nádraží ZOO, v časech Západního Berlína jednoho z nejkultovnějších míst této „západní“ východní enklávy.

Ráno jsem vzbuzen už v Belgii, kde mě zaujala opět minimální nákladní doprava (viděl jsem jen dva ucelené vlaky s novými automobily, bohužel jsem nebyl schopen rozeznat jaké značky) a naopak velmi silná příměstská doprava. V Bruselu projíždíme městskou tratí z nádraží Brussel-Noord přes podzemní nádraží Brussel-Centraal do nádraží Brussel-Zuid (Bruxelles-Midi, Brusel-jih), kde z mírně zpožděného vlaku vystupuji. V tomto několikakolejném městském úseku panuje skutečně silná příměstská doprava, sjíždějí se zde vlaky z mnoha směrů a je zde tak vytvořen asi dvou- až tříminutový takt osobních vlaků. Ty jsou tvořeny jednotkami mnoha typů, včetně lokomotivami tažených (resp. sunutých) vlaků; samozřejmostí je první třída v každém vlaku.

Nádraží Zuid/Midi se vlastně skládá ze dvou částí, přední nástupiště a část haly je modernizována a slouží výhradně k odbavování vlaků systémů TGV a Thalys. Podrobnosti o těchto dvou prestižních projektech evropských vysokorychlostních vlaků se dají nalézt například zdezde.

Na nádraží Zuid/Midi jsou ráno k vidění jednotky obou typů rychlovlaků, jak vlevo TGV, tak vpravo Thalys.

Poté následuje pracovní část „výletu“, po jejímž skončení zbývá několik hodin na letmou prohlídku nejznámějších pamětihodností deštivého města.

Bruselská radnice, justiční palác i s tramvají
a obligátní „čurající chlapeček“ resp. „Manneken Pis“. Jeden z mnoha typů bruselských příměstských jednotek. Její čelo trochu připomíná jistou naší kultovní motorovou lokomotivu...

V 19:28 odjíždím z nádraží Zuid/Midi vlakem „Thalys THA 9453“ do Kolína nad Rýnem, kam přijíždím načas ve 21:45. Zde mám na přestup na návazné ICE 223 do Frankfurtu jen devět minut, takže bohužel nemám možnost prohlédnout si okolí nádraží, včetně známé kolínské katedrály. Jednotka ICE vyjíždí načas, a 191 kilometrů vzdálené stanice Frankfurt (M) Flughafen Fernbahnhof dosahujeme za padesát minut. Vlak dosahuje v tomto úseku maximální rychlosti 294 km/h. Letiště ovšem není mojí konečnou, ta se nachází (pro mne i vlak) až na hlavním frankfurtském nádraží.

Jednotka TGV v reklamním nátěru.
Tatáž jednotka ve společnosti „mého“ vlaku THA 9453. Interiér oddílu 2. třídy vlaku Thalys.
Thalys po příjezdu na hlavní nádraží v Kolíně nad Rýnem. Vedle stojící ICE 223 do Frankfurtu nad Mohanem.
Zhlaví rýnskokolínského hlavního nádraží i s mostem přes Rýn a vjíždějícím vlakem IC. Dominantou nádraží i celého Kolína nad Rýnem je známá katedrála, jež je při troše dobré vůle rozeznatelná i na pravém snímku.
Vlak ICE jede opravdu rychle...

Ve vlaku ICE ovšem zažívám i jediný nepříjemný zážitek z cesty, kdy mi je v ceně 3€ donesena teplá lahvová „třetinka“ Warsteiner, a při vracení na 20€ bankovku je na mě číšníkem proveden pokus o ošizení, kdy se mi pokusí vrátit místo 17€ jen 15,80 v hromadě drobných. Což uvádím jen tak na okraj jako zajímavost, že určitá sorta lidí a profesí je stejná na celém světě...

ICE 223 po příjezdu do stanice Frankfurt Hbf. večer ve čtvrtek 9. března 2006. Samotné nádraží je již řadu let ve stavu permanentní rekonstrukce.
Vlak D 353 i s lehátkovým a lůžkovým vozem je připraven k odjezdu do Norimberka a Prahy.

Ve Frankfurtu začíná poslední fáze cesty vlakem D 353 Frankfurt – Praha hlavní nádraží. Cesta lůžkovým vozem WLABmee JLV je příjemná, ale bohužel je narušena hned dvojí návštěvou celních a pasových orgánů. Nejdříve bouchají na dveře v 1:15 Němci, a kolem 3:00 naši. Tím je bohužel efekt pohodlného „nočního skoku“ velmi výrazně narušen. Do Prahy přijíždíme načas v 8:15 ráno v pátek 10. března.

Takže – co na závěr? Celkem příjemná projížďka po evropských kolejích, občas se takto cestovat opravdu dá.